To takhle ještě za totality potká Kohn Roubička: "Pěkné pozdravení přeju, a kdepak oni byli? Dlouho jsem jich neviděl." "Ale, byl jsem v západním Německu." "Cože, v západním Německu? A co tam, prosím jich, dělali?" "No,
byl jsem se podívat, jak umírá ten kapitalismus. A řeknu jim, krásná smrt, krásná..."
Přijde takhle pan Kohn domů a povídá manželce: "Poslechni, Sára, starej Roubiček povídal, že k nám letí nějaký kometo a že bude konec světa!"
Sára na to: "Kohn, ty jsi mešuge. Neříká se kometo, ale kometa."
Kohn: "Roubiček povídal kometo, tak kometo." Sára: "Víš co, zeptáme se naší Erny, ta má maturitu na tý Handlsakademii, je vzdělaná, ta to bude vědět. Erni, šla sem a řekla papaleben, jak se jmenuje ten Stern s tím dlouhým ocasem?" Erni přijde a povídá: "No jak by se měl jmenovat, přece Hugo."
Potka Kohn Roubička a ten má černou pásku. "Copak se stalo, proč mají ten smutek?" "Ale, vědí, tchýně mi zemřela, ve Vídni." "Inu, Vídeň je Vídeň."
Chodí takhle Ježíš po světě, zda ho někde poznají. V Americe si ho nevšimli, tam si každý hledí svého. V Rusku se raději nedívají druhému do očí, v Africe o něm nikdy neslyšeli – zkrátka, nikdo ho nepoznal... Bloudil dál po světě několik let, až dorazil do Izraele. Došel až do Jeruzaléma, a tam sedí Kohn před barákem a kouří viržinko. Sotva Krista spatřil, otočil se do dveří a volá: "Árone, Mojše, Sáro, přineste kladivo a hřebíky, už je tu zas!"
Jeden obchodní partner poslal Kohnovi upomínku placení za dodané zboží. Sotva přišla ta upomínka, sedl si Kohn ke stolu a napsal tento dopis:
Velectěný pane!
Dovolil jste si mi napsat drzý dopis. Upozorňuji Vás, že během roku ukládám všechny nezaplacené účty do obálky. A vždy na nový rok zamhouřím oči, jeden z nich vytáhnu a ten pak slavnostně zaplatím. Napíšete-li mi ještě jednou podobný nestydatý dopis, budete navždy ze slosování vyloučen.
S veškerou úctou.....
Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou se také bavit o síle modlitby. Katolický kněz říká: „To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli.“ Mohamedán na to: „To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mě šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Alláha o ochranu. Naráz - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli.“ Židovský rabín na to: „Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peněženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz - všude okolo sobota, nade mnou úterý...!“
Představuje Kohn Roubíčkovi manželku: "Tak tohle je Sára, moje paní, a tam co má tu brož, to je předek.
Potka Kohn Roubíčka: "Pěkné pozdravení přeju. Kam tak po ránu spěchají?" "Ale, do bordelu." "Cože? Už v 8 hodin ráno do bordelu?" "A to mam na to celej den myslet?"
Pan Kohn jde parkem a náhle mu letící pták potřísní klopu. Kohn si jen
smutne povzdechne: "To jsem celej já, jinejm zpívaj."
Chudý žid u Rotschilda: "Žena mi zemřela, ztratil jsem práci, nemám co jíst, děti mají tuberkulózu." Rotschild: "Franz, vyhoďte ho, sic mi pukne srdce."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>