Stein se vrací z pohřbu své ženy. Jeden smuteční host na něj: "Jak se cítíte, pane Stein?" "A víte, že mi ta malá procházka udělala docela dobře?"
Přijede nejvyšší rabi do Vatikánu na návštěvu. Všechno si prohlédne, ledacos se mu líbí, ale nechápe, proč uprostřed chrámu stojí telefonní budka. Zeptá se tedy: "Svatý otče, k čemu je ta telefonní budka?" - "To je spojení k bohu." - "A mohl bych si zatelefonovat?" - "Ale zajisté." Rabi vejde do budky, vytočí číslo a takových deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde z budky a ptá se: "Co zaplatím?" - "500 dolarů." - "Cože? 500 dolarů za deset minut?" - "No, ono to jde přes satelit a to stojí hrozný peníze." odpovídá svatý otec. Rabi nekomentuje, vytáhne pět set dolarů a zaplatí. Po nějakém čase vyrazí papež do Jeruzaléma, všechno si prohlédne a všimne si, že v největší synagoze stojí také telefonní budka. "To je spojení s bohem?" ptá se. "Jistě, svatý otče." - "A mohl bych si zavolat?" - "Zajisté, svatý otče." Papež vejde do budky a asi deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde a ptá se: "Co zaplatím?" - "10 centů, svatý otče." - "Cože!? Jen deset centů, když u nás to stojí takový peníze?" - "To víte, místní hovor."
Utíká takhle Roubíček ze Sovětského Svazu a na hranicích mu celníci najdou v kufru bustu Lenina. Ptají se Roubíčka: "Co to je?" - "To se ptají špatně," povídá Roubíček, "měli by se spíš zeptat, kdo to je? - To je Lenin! Zachránce proletariátu celého světa, zakladatel mé milované vlasti, Sovětského Svazu, génius, který naplnil Marxovy myšlenky..." - "Dobře, můžete jít...", říkají celníci. Na izraelské hranici celníci u Roubíčka v kufru znovu najdou Leninovu bustu a ptají se ho: "Co to je?" - "To se ptají špatně," povídá Roubíček, "měli by se spíš zeptat, kdo to je? - To je Lenin! Ten šílenec, co přivedl polovinu světa do chudoby, největší zločinec dvacátého století, nastrčená figurka, která aby pomohla Němčourům..." - "Dobře, můžete jít..." říkají celníci. Roubíček přijede ke svým příbuzným a když si vybaluje věci, jeho synovec si všimne Leninovy busty a ptá se Roubíčka: "Strýčku, kdo to je?" - "Ale to se ptáš špatně, synovče, měl by ses spíš zeptat co to je? To je totiž pět kilo neprocleného zlata!"
Starý a moudrý rabín měl dospívajícího syna. Nevěděl však, k čemu ho vychovat, jaké povolání by si měl zvolit. Pozval si tedy svého syna do pracovny a na stůl připravil tři předměty: láhev s kořalkou, Tanakh – židovskou bibli a kasičku. "Nechť rozhodne Bůh!" pomyslel si a přemítá: "Když sáhne po bibli, nechám ho vystudovat a bude rabínem jako já. Když vezme kasičku s penězi, bude bankéřem jako bratr Áron..., a když si vybere flašku špiritusu, to je horší..., no, ale taky dobře, stane se hospodským jako bratranec Samuel... No, sice si občas přihne, ale koneckonců si také nežije špatně a dobře se i oženil..." Tak zavolal synka dovnitř. Ten vchází do pracovny, pozdraví, usedá a na nic se otce neptá. Sáhne okamžitě po všech třech indiciích a přitáhne je k sobě. "Milý Bože, proč mě tak trestáš... a co ti naše celá rodina udělala!" spíná rabbi zděšeně ruce k nebi. "To by mě nikdy nenapadlo, že je tvoje vůle, aby se můj syn stal katolickým knězem!"
Za hospodářské krize bylo všechno na příděly a byly přísné kvóty na veškeré potraviny. Kohn a Mayer chovali husy a načerno je prodávali - Kohnovi se dařilo, ale Mayerovi vůbec ne. Mayer jednou přijde za Kohnem a povídá: „Poslouchaj, Kohn, jak to, že jim jde kšeft a mě ne? Jak se o nich lidi dozvědějí?“ „Ale Mayer, to je strašně jednoduchý - každej tejden mám v Národní politice inzerát - a dveře se u mě netrhnou!“ Mayer si tedy také podá inzerát - Alfons Mayer, prodej hus po Kč 200 - ale hned druhý den jsou u něho financové, všechno mu seberou a ještě musí zaplatit tisíc korun pokuty. Kohn na to kouká mezi dveřmi a pak povídá: „Teda, Mayer, voni jsou úplnej mešuge! Takhle na plnou hubu vytroubit, že prodávaj husy, když se to nesmí. To se pak nesměj divit, že jsou plajte!“ „Ale Kohn, vždyť říkali, že si sám dávaj každej tejden inzerát...“ „No jo, ale to na to musej jit chytře - v tom mým inzerátu totiž stojí: ´Včera jsem ztratil na Wilsonově nádraží 200 korun. Poctivý nálezce obdrží jako odměnu vykrmenou husu.´ A to by nevěřili, Mayer, každej den tu mám tak deset, patnáct poctivejch nálezců!“
Kohn letí letadlem a obsluhuje ho mladá, krásná letuška. Kohn si ji zavolá a říká jí: "Slečno, já teď letím na tři dny do New Yorku a budu tam sám. Nechtěla byste mi dělat na tu dobu společnost, myslím tím se vším všudy, za sto tisíc?" Letuška se začervená a říká: "No, dalo by se o tom uvažovat." "A co takhle za tisícovku?" "No dovolte, copak jsem nějaká kurva?" "Promiňte, to už jsme se domluvili, teď se bavíme o ceně..."
Delegace sovětského politbyra se byla v Izraeli poklonit u hrobu neznámého vojína. Tu jeden člen delegace, který trošku uměl hebrejsky, zjistil, že to je hrob Izáka Ábelese, prodavače zeleniny. Tak se tedy zeptal průvodce, jak je to možné. Ten mu odpověděl, ze pan Ábeles byl samozřejmě znám jako prodavač zeleniny, ale jako vojín byl úplně neznámý.
Přijde takhle Khon jednou domů dřív a chytne v posteli ženu se svým přítelem Steinem. Smutně se na něj podívá a říká: "Teda Stein, tomu nerozumím.. Já musím, ale kdo jich nutí, to nechápu."
Ptá se Khon Roubíčka: "Už slyšeli, jaký neštěstí potkalo Steigermarka?" "Ne, jaké?" "Moje paní s ním utekla."
Koenigswald stojí nad hrobem svého přítele Steigermarka a čte náhrobní nápis. "Zde odpočívá Izák Steigermark, řádný člověk a poctivý obchodník." Koenigswald si povzdechne: "Chudák Steigermark, musí ležet v hrobě se dvěma úplně cizíma lidma."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>