Jeden velmi zbožný rabín se odebral na věčnost a členové jeho obce začali vyzývat Hospodina, aby jim dopřál zahlédnot, co jejich rabín v nebi dělá. Jejich prosba byla vyslyšena, ale ke své hrůze spatřili rabína s překrásnou blondýnkou na klíně. Volají na něj: "Rebe, rebe, jak jen můžeš! Ty, který jsi byl celý život tak svatý..." - "Pochopte to," vysvětluje rabín. "Ona není má odměna, já jsem její trest!"
Bankéř Blumenthal, pokřtěný žid, zasnoubil svého syna s dcerou velkoobchodníka Kohna, který se taky dal pokřtít. "Takového zetě jsem si vždy přál," vypráví Kohn přátelům, "sympatického křesťanského mladíka z dobré židovské rodiny."
Dohazovač přivede svého klienta do rodiny budoucí nevěsty. "Kouknou jaká nóbl rodina! Podívaj se kolem. Všude samý porcelán a stříbro." - "Co když to všechno je ale jen vypůjčené?" pochybuje budoucí ženich. "Nesmysl," prohlašuje dohazovač, "těm přece nikdo už nepůjčí."
Kohn a Roubíček jsou u moře. Kohn se plácá ve vodě a volá na Roubíčka: "Roubíček, pojďte do vody!" Roubíček se ohlédne a líně odvětí: "Co bych tam dělal? Plavat neumím a chcát se mi taky nechce!"
Kohn potká Roubíčka: "Tak koukám, Roubíček, jejich dcera Sára se vdala?!" - "Nevdala," odpoví Roubíček. Kohn zaraženě: "Ale já viděl Sáru, jak v parku kojí dítě." A Roubíček: "Má čas, má mlíko, tak proč by nekojila?!"
Kohn chodil celý život třikrát denně do synagogy, kdežto jeho soused Roubíček tam ani nevkročil. Když bylo Kohnovi sedmdesát, oslovil Hospodina takto: "Bože, budiž blahosloveno Tvé jméno! Což minul den, abych nevelebil Tvou slávu, což byl skutek, o němž bych se s Tebou neradil? Což byl kdy služebník Tobě oddanější než já? A přece: Jsem starý, chudý, nemocný, nemohu spát... Zato Roubíček: neznaboh, budižkničemu, synagoze nedal ani korunu, tahá se s poběhlicemi... A jak se mu přitom daří! Hospodine, já Tě nežádám, abys ho ztrestal, ale prosím, Tě, žekni mi, proč jsi tak nenaložil i se mnou?" Synagoga se otřásla v základech a ozval se strašlivý hlas: "Protože mě každý den otravuješ!"
Pan Lederer ma nějaké úmrtí v příbuzenstvu, a tak jde vybrat k Abelesovi rakev. "Co počítaj, Abeles, za takovou rakev?" - "Padesát zlatejch." - "Padesát zlatejch? Vždyť Rosenbaum má za výlohou podobnou rakev za čtyřicet." - "No jo, jenomže, zkusej v tom póvlu od Rosenbauma udělat loktama takhle!"
Sára leží na smrtelné posteli: "To bude hrůza, já to přímo vidím mejma očima, Kohn. Jen co umřu, začne tady Sodoma-Gomora! Ty začneš chlastat a začneš se tahat s tou courou z druhýho patra..." "Víš co, Sára," povídá Kohn, "napřed umři, a pak uvidíme!"
Paní Posilesová je vdova a má tři děti. Pan Pollak je vdovec a má dvě děti. Oba se poznali, zamilovali a pak se vzali a měli spolu děti. Za nějaký čas přijde pan Pollak domů a slyší strašný řev. "Co je to za rámus?" ptá se manželky. "To nic. To jen se tvoje děti a moje děti perou s našimi dětmi."
Ivan si potřebuje u lichváře Karpelese nutně vypůjčit rubl. Dohodnou se, že dvojnásobek peněz vrátí na jaře. Jako zástavu nechá karpelesovi sekyru. Když je Ivan na odchodu, Karpeles na něj volá: "Poslyš, Ivane, kdoví, jestli ty peníze na jaře budeš mít. Nemohl bys mi polovinu vrátit už teď?" - "To je nápad," říká si Ivan a rubl mu hned vrací. Cestou domů přemýšlí: "To je zvláštní... Rubl je pryč, sekyra je pryč, ještě jsem rubl dlužen a přesto se zdá, že je všechno v pořádku...!"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>