Paní Steigerwaldová přišla na sociálku: "Já bych prosila důchod po mém muži." - "A co byl váš manžel?" - "Souchotinář." - "A co dělal?" - "Kašlal." - "Ale z toho přece nemohl být živ!" - "Však taky umřel...!"
Tři pánové - pan Kohn, pan Roubíček a pan Stern - jednou zasednou v kavárně k partii mariáše. Hra se zdárně rozvíjí a pojednou pan Roubíček zahlásí betla ... a v tom momentě ho trefí šlak z rozrušení. Pana Roubíčka odvezou a všichni jsou z toho moc a moc smutní. I tu pan Stern pojednou praví: "Musím se podívat, jestli Roubíček neměl toho betla loženýho, já jsem mu na něj totiž chtěl dát flek..."
"Kohne, proč mně nevracíte ten starý dluh, když jste vyhrál v loterii tolik peněz?" - "Nechci, aby lidé o mně povídali, že peníze změnily můj charakter."
Kohn jde smutný městem a potká Silbersteina. Ten se ho ptá: "Copak se jim stalo, že jsou tak smutný?" - "Ale, syn se mi žení." těžce vzdychne Kohn. "Nebudou z toho smutný, to se stalo i jiným. A jak se jmenuje nevěsta?" - "Štefan." - "No, to není obvyklé židovské jméno..."
Přijde muž za rabínem: "Rebe, moje žena má velmi těžký porod. Co mám dělat?" Rabín se podívá do talmudu: "Těžký porod, těžký porod..., aha, našel jsem. Vezmi staré zalátané kalhoty a hoď je do kamen...!" - "Myslíte si, Rebe, že to pomůže?" - "No, v každém případě, to neuškodí..."
Rabín sedí u lůžka těžce nemocného Izáka a po chvíli volá na jeho ženu: "Ještě jeden obklad, Sáro, Izák začíná blouznit. Mluví o založení neziskové organizace..."
Rok 1946. Svaz sovětských socialistických republik.
Do městečka dorazila dodávka chleba. Vyvolalo to velký rozruch a před rozdělovnou se vytvořila dlouhá fronta. Předseda místního sovětu říká občanům v řadě: "Soudruzi, je mi to velice líto, ale chleba přivezli velmi málo. Na všechny se nedostane. Chci tímto požádat židovské soudruhy, aby odešli z řady..." Fronta trochu prořídla a předseda pokračuje: "Soudruzi, je mi to skutečně líto, ale stále je vás, na to co přišlo, příliš mnoho. Prosím tedy všechny nestraníky, aby odešli..." Fronta opět trochu prořídla a předseda opět pokračuje: "Soudruzi, chleba je stále velmi málo, tedy musíme přikročit k dalšímu opatření. Prosím, aby odešli všichni, co vstoupili do strany po roce 1917..." Zůstalo posledních pět stařečků a předseda místního sovětu dokončil svoji řeč: "Soudruzi, myslím, že vám, starým bolševikům, to můžu říct na rovinu. Vy to určitě pochopíte! Jednoduše, žádný chleba nepřivezli!" - "To se dalo čekat!" poznamenal jeden z dědů. "Ty kurvy židovské to zase věděli jako první..."
Přijde se Žid poradit za svým rabínem a říká mu: "Moje dcera se chce vdávat, ale otec ženicha požaduje 10.000,- věna a ty já nemám, mám jenom 5.000, co mám dělat?" - "Já ti poradím, vezmi těch 5.000,- a zrcadlo, běž za otcem toho ženicha a ukaž mu je před zrcadlem a řekni: Tady je těch 10.000,-." - "No, jo, ale já mám těch 5.000,- v tom zrcadle!"
Potkají se dva staří Židé... "Jak se máš?" - "Normálka." - "A, žena..., děti, jak?" - "Všechno je v pořádku." - "A co v práci?" - "Dobrý. Prosperujeme pomaličky." - "Poslyš, nemohl bys mě půjčit deset tisíc?" - "A co kdybys mě tak políbil záda?" - "Proč záda?" - "No, vždyť i ty jsi začal takovou oklikou."
Pan Kohn spí jako dudek, a proč také ne. Obchod mu jde dobře, zdraví slouží, a navíc, Kohnová je v Karlových Varech. Jenže najednou crrr, zvonek. Kohn se probudí, vezme si župan a jde otevřít: "Kdo je to?" - "Pošta, nesu vám telegram." Kohn přijme telegram, opatrně odlepí nálepku a čte: "Vaše paní náhle zemřela – STOP." Kohn složí telegram, pečlivě ho zalepía položí na noční stolek. Zhasne, zaboří hlavu do polštáře a řekne si: "Teď se nebudu rozčilovat, celou noc bych nemohl spát, ale zítra ráno, to bude probuzeni!"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>