Do školy přijde inspektor. Ptá se jednoho žáka, jestli ví, proč je osa glóbusu šikmá. Žák v rozpacích odpoví, že on to neudělal. Inspektor vyzve tedy učitele, aby to žákům vysvětlil. Učitel zrudne a praví: "Opravdu je to tak, pane inspektore, dostali jsme ten glóbus takhle už z obchodu." Rozčilený inspektor pak vypráví celou záležitost řediteli. Ten vybuchne: "Stokrát jsem tomu učiteli říkal, aby nenakupoval u Žida!"
Kohn a Roubíček jdou po hřbitově a Roubíček povídá: "Kouknou, pane Kohn, to je ale krásná hrobka. Čí to asi je?" - "No jo, Rotschildovi. Ti si žijou, ti si žijou..."
Na nádraží potká Goldberg Ginsberga. "Kouknou, Ginsberg, často jich vídám v klubu a synagóze a oni se mě nikdy nezeptaj, jak mi jdou kšefty." Ginsberg chvilku přemítá a pak se zeptá: "No, Goldberg a jak jim teda jdou kšefty?" - "Ani se neptaj," odvětí Goldberg.
Kohn se oženil. Po čase potká Roubíčka a ten se ho hned ptá, jak jim to se Sárou klape, co sex a tak dále. Kohn na to: "No poslouchaj, Roubíček, já měl vždycky dobrý zažívání, no a s tím manželským sexem je to nemlich to samý." - "Jak to?" diví se Roubíček. "No, vědí..., včera hovno, dneska hovno, a zejtra zase hovno."
Rádio Tel Aviv vyladilo vysílací frekvenci Jerevanu a vyslali do éteru: "Zde rádio Jerevan. Hlásíme přesný čas. Je přesně za pět nebo deset minut čtvrt nebo třičtvrtě na osm nebo na jedenáct." Takovouhle prasárnu si nenechali v Jerevanu líbit, naladili frekvenci Tel Avivu a vyslali zprávu: "Zde rádio Tel Aviv. Hlásíme přesný čas: je přesně dvanáct hodin. Že jsou to voni, tak jedenáct pětapadesát."
Příjde neočekávaně Roubíček domů a vidí v posteli svoji ženu Sáru s černochem. Spráskne ruce a naříká: "Když mi to v magacíně naznačovali kunčofti, tak jsem tomu nechtěl věřit." Sára vykoukne zpoza černocha a řekne: "No a tady to máš - černé na bílém."
Ginsbereg navštíví Goldbergův obchod s nábytkem, aby si koupuil kredenc. "Kredence nevedeme," oznamuje Goldberg, "ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný." - "Ale kde," povídá Ginsberg, "naco jsou jednomu hodiny...?" - "Naco?" žasne Goldbereg, "tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?" - "Soused si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mně probudí." - "No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, klolik je hodin, jak to zaříděj, aby věděli, kdy mají jít do práce a pak z práce...?" - "Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl tak akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A když se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi, je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mě byly hodiny?" - "No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?" - "Jednoduše, mám přece trumpetu." - "Trumpetu? Jak oni trumpetou určujou čas?" - "Vylezu na balkon a silně zatroubím. A ten antisemita odnaproti otevře okno a zařve: "Hej, ty Žide bláznivej, jsou tři hodiny v noci!"
Kohn, obchodní zástupce koncernu Coca-Cola, se ohlásí u papeže k audienci: "Kouknou, jejich Svatosti, já tady mám v kufru hotově 50 milionů dolarů, takže bysme mohli udělat kšeft: Voni v tý Jejich modlitbě mají 'chléb náš vezdejší dejž nám dnes'... A tak kdybysme místo toho dali 'Coca-Colu naši vezdejší...", tak za to by bylo těch padesát milionů." - "To by nešlo, Kohn. Otčenáš patří k základům naší víry a to prostě nejde." - "No, co se dá dělat," povídá Kohn. "Neudělali jsme kšeft dneska, uděláme třeba zejtra, má úcta!" A jak jde dolů po schodech, mumlá si: "To bych rád věděl, kolik jim ti pekaři dali!"
Dámy z lepších židovských kruhů měli večírek. Paní domu nechala mezi hosty kolovat obrovskou bonboniéru: "Drahouškové, vezměte si bonbón." "Já už jich měla pět", vydechla paní Kohnová. "Měla jste jich, když dovolíte sedm, ale klidně si vezměte. Kdo by to počítal..."
Zeptali se Blumenfelda: "Oženil se Vám prý syn. Udělal to z lásky nebo kvůli penězům?" Blumenfeld:" Z lásky k penězům."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>