V kupé rychlíku jedoucího z Prahy do Brna zcela sám sedí starší fousatý pan. Vlak zastavil v Kolíně a když se znovu dával do pohybu, otevřeli se dveře a do kupé vpadla asi tříletá holčina, plácla sebou a řvala. Za ní tam vletěl asi pětiletý kluk, který rovněž řval a byl pohlavkován starým Židem, jenž nadávaje usedl na sedadlo. Starý pán vyskočil a rozhodně povídá: "Pane, jsem strašně nervózní!" "Co je mi do toho, že sou voni nervózní," odseknul Žid. "Povídám, že jsem strašně nervózní a neodejdete-li okamžitě s těmi dětmi pryč, způsobím vám velkou nepříjemnost!" "Nepříjemnost? Cha! Cha! Mé staré se narodily dvojčata," vykládá si klidně starý Žid, "a mám za ní přijet do Prahy - sed jsem si do vlaku do Brna, holka se mi posrala, kluk sežral jízdenky, tak jakou mi voni můžou udělat NEPŘÍJEMNOST!?"
Ve svěžím jarním jitru se prochází vilovou čtvrtí pan Kohn. Na balkónu jedné z vil se vystavuje slunečním paprskům v rozkošných nedbalkách kyprá paní Sternová. "Paní Sternová," volá z ulice Kohn, "nemohl bych jít nahoru a pomilovat se s nima?" "No dovolte," rozhorlí se paní Sternová, "copak jsem nějaká prodejná ženská?" "A kdo tu mluvil o placení?"
Chaime, nemohl bys mi půjčit stovku?" "Je mi líto, nemám u sebe peníze." "A co doma?" "Děkuji, všichni zdrávi."
"Poslouchaj, Kohn, co by dělali, kdyby narazili v poušti na lva?" "Vzal bych flintu a zastřelil ho." "A kdyby neměli flintu?" "Tak ho picnu revolverem." "A kdyby neměli revolver?" "Tak ho uškrtím páskem." "A co když nemaj pásek?" "Tak mu narvu kožich do chřtánu a zadusím ho." "Ale jdou, Kohn, na poušti takový vedro, kde by vzali kožich?" "Hele voni, Pick, komu vlastně fanděj, mně anebo tý bestii?!"
Mladý, pětadvacetiletý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi. Po několika minutách jízdy se mladý Žid zeptá staršího: "Kolik je hodin?" Starší Žid mlčí a neodpovídá. Mladý Žid si pomyslí: "Zřejmě cizinec." Zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky a v yiddish. Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí: "Blíží se konečná, budeme vystupovat." Starší Žid povídá: "Děkuji, pane průvodčí." Mladý Žid se rozhořčeně obrátí na staršího: "Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujete, a s průvodčím ano?" Starší Žid klidně odpoví: "Podívejte, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdybych vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, že mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznejte sám: můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který v pětadvaceti letech nemá své vlastní hodinky?"
Starý Kohn vzal synka do ZOO. Malý je z toho úplně u vytržení, všechno obdivuje a najednou se neudrží a vykřikne: "Ježíšmarjá, támhle mrdají opice!" Kohn mu vrazí pohlavek a říká: "Pamatuj si, Moric, že slušně vychovaný židovský chlapec neříká 'Ježíšmarjá.'"
"Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce co i oni mi přejou." "No prosím, Kohn, už zase začínaj."
"Pane Krauskopf, jakou mi to dohodili nevěstu? Vždyť ona je jednonohá." "Jaký oni mají řeči, pane Bienenfelde. Podívají se: Pojmou za manželku krásnou, zdravou, dvounohou dívku. Dobře. Za nějaký čas jdou s ní na procházku. Přejede ji auto. Dobře. Musí se s ní do nemocnice a tam jí amputují nohu. - Mají starosti, běhání, rozčilování, útraty... A vidí? Tadyhle přišli k hotové věci!"
Manželé Goldbergovi si vyjeli na zimní dovolenou do Śvýcarska. Hned první den Goldberg své ženě oznámí, že vyráží na vysokohorskou túru. "Nic se neboj, Sára. Nejpozději v šest jsem zpátky." Sára však celý den nervózně přechází sem a tam a když odbije sedmá, zalarmuje horskou službu, Červený kříž a vojáky. Po hodině vyráží speciální záchranářský tým Goldberga hledat. Záchranáři vystoupí na nejbližší svahy a volají: "Pane Goldberg, pane Goldberg, tady Červený kříž, kdepak jste?" Ale nikdo se neozývá. sestoupí do údolí a znovu volají: "Pane Goldberg, pane Goldberg, tady Červený kříž, kdepak jste?" Zase žádná odpověď. Vystoupají tedy až na kraj ledovcového pásma a znovu volají: "Pane Goldberg, pane Goldberg, tady Červený kříž. Kdepak jste, tady Červený kříž?" Tu se zpod ledového příkrovu ozve slabě: "Já už přispěl!"
Angličan, Ir a Žid byli britským soudem odsouzeni k 20 ranám biče. Soudce se před exekucí každého z nich zeptal, jakou mastí nebo oloekjem by si přáli natřít záda jako ochranu. "Prosil bych olivový olej", řekl Angličan. Dostal olej i 20 ran. Řval, jako by ho na naože brali. Ir odpověděl: "Nechci nic, vašich 20 ran mi neublíží. Pohrdám britskou justicí." Dostal 20 ran bičem a ani necekl. Když se pak ptali Žida, co by si přál na záda jako ochranu před bolestí, odpověděl: "Toho Ira."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>