Kohn potká Ábela, který si od něj půjčí 50 liber, s tím, že mu je druhý den vrátí. Druhý den přijde dlužník Ábel za Kohnem a říká mu: "Příteli, dlužím ti 50 liber, je to tak?" - "Tak je," přitaká Kohn. "No, teď jsem na mizině, obchod nejde, půjč mi ještě 50 liber, zítra ti vrátím 100..." Kohn mu tedy půjčí. Následující den přijde Ábel a spustí: "Dlužím ti 100 liber, je to tak, příteli." - "Ano, tak je..." - "Prosím tě, půjč mi dalších 100, zítra ti vrátím 200..." Kohn mu tedy, už neochotně, půjčí další peníze. Následující den se otevřou dveře Kohnova obchodu a vchází Ábel. Spustí opět známou větu: "Příteli můj, dlužím ti 200 liber, je to tak?" A Kohn na to bez váhání: "Nééé, kdepááák!!!"
Rebeka přijde za rabínem. Sluha jí oznámí, že rabín je velmi zaneprázdněný, a aby tedy napsala na cedulku, co si přeje. Rebeka vypravuje sluhovi, že jí před třemi dny utekl muž a že by ráda věděla, kdy se muž vrátí. Tu otázku pak také napsala na cedulku, kterou sluha odnese rabínovi. Za chvilku se sluha vrátí a oznámí Rebece: "Rabín tě pozdravuje a vzkazuje ti, že se ti muž do týdne vrátí. Ale poslouchej, já myslím, že se ti nevrátí už vůbec!" Rebeka, přirozeně, věří víc rabínovi a všecka rozradostněna se vrací domů. Uplyne týden, dva, tři, ale po muži ani slechu. Za měsíc potká Rebeka sluhu a řekne mu: "Jak je to možné, že ty, obyčejný sluha, povíš pravdu, a rabín lže?" - "On nelhal," hájí ho sluha. "On totiž viděl jenom tvou cedulku. Ale já jsem viděl tebe!"
Pan Lederer má nějaké úmrtí v rodině a tak jde vybrat k Abelesovi rakev. "Co počítaj, Ábeles, za takovouhle rakev?" - "Padesát zlatejch, pane Lederer." - "Padesát zlatech? Vždyť Rosenbaum má za výkladem tu samou rakev za čtyřicet!" - "No jo, jenomže- zkusej v tom póvlu od Rosenbauma udělat loktama takhle!"
Vojín Mauschel se vyznamenal v boji a teď stojí před svým generálem. "Choval jsi se jako hrdina, Mauschele. Rád bych tě odměnil. Chceš válečný kříž, nebo sto zlatých??" "Excelenc pane generále, směl bych vám položit malou otázku?" - "Ptaj se." - "Na kolik přijde náš erár takovej válečnej kříž?" - "Pět zlatých." - "Tak kouknou, vědí co? Dají mi ten válečnej kříž a pětadevadesát zlatejch!"
Kohn přijede z Prahy na vesnici k příbuzným a první, koho potká, je Pereles. "Tak co je tu u vás nového, Pereles?" - "Nic." - "Opravdu?" – Jo. Jenom tuhle pes zaštěkal." - "Tak? A proč zaštěkal?" - "Poněvadž stála před domem spousta lidí." - "A co chtěla ta spousta lidí?" - "Přišli se podívat, jak jednoho člověka odvádějí četníci." - "Četníci? A kdo to byl, co ho odváděli četníci?" - "Tvůj bratr." - "Můj bratr? A proč ho sebrali?" – Protože padělal směnku." – Můj bratr padělal směnku? Ale to přece není nic nového!" - "No vždyť jsem ti řekl, že u nás není nic nového."
Pan učitel se zeptal svých žáčků, jaké by vyslovili přání, kdyby je k tomu vyzval kouzelný dědeček z pohádky. Chlapci měli nápady samozřejmě různé, ale nejpodivnější vyslovil malý Moricek. "Já bysem si, prosím, přál, abych byl celej chlupatej." Pan učitel se velice podivil za zeptal se pochopitelně: "A proč?" - "Prosím, moje sestra Hedvika má jenom takovej malinkém kousínek chlupatej – a to si neumíte představit, co je to za kšeft!"
Já bych měl pro nich nevěstu, pane Klein. Něco!" - "Ale mně se vůbec do ženění nechce, pane Gross!" - "Ale poslechnou mně, pane Klein. Co to maj takhle za život? Věčně jíst po hospodách, kdoví, co tam snědí. Pak se vrátěj domů, doma chladno, pusto, chtěli by si s někým pohovořit – a jsou sám a sám..." - "To je všechno hezký, ale co když ta žena, co mi nabízíte, třeba vůbec neumí vařit? Co když nerada topí? A co když ona bude chtít mluvit, zrovna když já budu chtít povídat?" - "Ale voni jsou jako malej, Klein! Kde stojí napsáno, že musej sedět pořád doma?""
Pan Spitz si prohlíží jídelní lístek a povídá hostinskému: "Porce kuřete za sto dvacet korun? Nezdá se vám nerozumný zabíjet tak drahé zvíře?"
Malá Rebeka se ptá maminky: "Mamá, když se vdám, dostanu takového muže, jako je tatínek?" - "Ano, srdíčko." - "A když se nevdám, tak ze mě bude taková stará panna, jako je slečna Winternitzová?" - "Ano, srdíčko." - "Hm, to tedy my ženy, mamá, nemáme moc vyhlídek do života, viď?"
Rabín: Malá Rebeka se ptá maminky: "Mamá, když se vdám, dostanu takového muže, jako je tatínek?" - "Ano, srdíčko." - "A když se nevdám, tak ze mě bude taková stará panna, jako je slečna Winternitzová?" - "Ano, srdíčko." - "Hm, to tedy my ženy, mamá, nemáme moc vyhlídek do života, viď?"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>