Hádá se Kohn a Roubitschek. Kohn argumentuje: „Ale vždyť jim říkám, že černá barva je přece barva, jako každá jiná!“ Roubitschek: „Ne, černá není žádná barva.“ Asi po hodině tvrdého handrkování jdou za vrchním rabínem, aby je rozsoudil. Vrchní rabín jim slíbí, že celou věc prostuduje do druhého dne, ať jdou zatím domů. Druhý den se oba vrátí a vrchní rabín jim řekne: „Četl jsem v Tóře, a nic tam není, co by říkalo, že černá není barva, takže můžeme říci, že černá barvou skutečně je.“ „Vidíš,“ řekne Kohn Roubitschkovi vítězně a oba jdou pryč. Ale už druhý den jsou zase před vrchním rabínem, protože se nemohou shodnout, jestli bílá je také barva. Kohn tvrdí, že ano, Roubitschek, že ne. Rabín opět slíbí otázku zkonzultovat s Tórou, a druhý den jim potvrdí, že i bílá s největší pravděpodobností barvou skutečně je. V tu chvíli zvolá Kohn s rukama k nebi: „No tak vidějí, Roubitschek, že jsem jim prodal barevnou televizi!!!“
V židovské čtvrti zastaví auto kvůli poruše. Majitel vozu ani nikdo z kolemjdoucích si s ním neví rady. Nakonec zavolají židovského mechanika Goldheimera. Ten zvedne kapotu, párkrát klepne kladívkem a vůz bez problému nastartuje. “Co jsem dlužen?“ ptá se majitel vozu. “Dvě stě korun.“ Majiteli auta se to nezdá a požaduje řádný účet. Goldheimer sedne a napíše:
Tři rány kladívkem....6 korun
Vědět kam...........194 korun
Celkem................200 korun.
V osmašedesátém utekl Kohn do Německa. Nedařilo se mu najít práci, až jednou v Mnichově uviděl reklamu Roubíček a spol. - prodej chladniček. Vešel do obchodu a nechal se ohlásit u šéfa. Zjistil že je to jeho bývalý spolužák, který utekl již ve čtyřicátémosmém. Zavzpomínali na staré časy a po chvíli Roubíček povídá: ˝Poslouchaj, Kohn, co ho ke mě přivádí?˝ ˝Ale, hledám nějakou práci. Nenašlo by se něco u nich?˝ ˝No, to vědí, konkurence je tvrdá, ale že jsou to oni, měl bych místo obchodního zástupce pro Grónsko. Berou to?˝ ˝No jasně, práce jako každá jiná.˝ Po měsíci přišla od Kohna objednávka: ˝Objednávám jednu chladničku metr krát metr krát dva metry.˝ V podniku z toho bylo trošku zděšení, ale kšeft je kšeft a tak chladničku vyrobili a odeslali do Grónska. Další měsíc přišly peníze a objednávka na pět kusů chladniček metr krát metr krát dva metry. Opět vyrobili a zaslali do Grónska. Po měsíci přišel telegram: ˝Objednávám dvěstě chladniček metr krát metr krát dva metry, peníze vezou s sebou.˝ Když Kohn přiletěl z Grónska a dostavil se do kanceláře k Roubíčkovi, tak ten mu povídá: ˝Teda Kohn, že jsou kšeftman, to jsem věděl, ale jak dokázali ukecat Eskymáky aby si kupovali chladničky, to je mi teda divný?˝
Roubíček s úsměvem odpoví: ˝Vědí co mi to dalo práce je přesvědčit, že je lepší souložit při plus pěti stupních Celsia než při mínus čtyřiceti?˝
Roubíček se prochází po městě a dostane chuť na zmrzlinu. Zamíří tedy k nejbližšímu zmrzlináři, ale tomu visí na stánku nápis: „ŽIDŮM NEPRODÁVÁM.“ „Jak to, že neprodáváte Židům? Za to vás budu žalovat! Jak se jmenujete?“ „Šimon Kohn.“ „Cože? Kohn? A to se nestydíte, po tom všem utrpení, které jsme museli snášet, se vy, Žid, stanete antisemitou?“ Kohn se k Roubíčkovi nakloní a zašeptá: „A už jste někdy tu moji zmrzlinu ochutnal?“
Starý Levy leží na smrtelné posteli, celá rodina u něj, a on se slabým hlasem začal ptát: "Jsi tu, Rózo?" - "Ano, můj drahý." - "Abe?" - "Ano, otče." - "Lew?" - "Samozřejmě, otče." "Albert?" - "Ano, otče, jsme tu všichni." Nato Levy vyskočí z postele a zařve: "A kdo je teda v obchodě?!?"
Sovětský Svaz, rok 1950.
V Moskvě se uvolnilo místo hlavního rabína, které však nebylo možné obsadit, protože se do konkurzu přihlásili jen tři lidé. První byl sice dobrým znalcem talmudu, ale neznal nic z marxismu-leninismu. Druhý byl dobrým znalcem marxismu-leninismu, ale neznal talmud. Třetí ovládal jak talmud, tak i marxismus-leninismus, ale byl Žid.
Nejkratší židovský vtip: Kohn horníkem.
Kohn popíjel kávu, pokuřoval, náhle se obrátil ke své manželce a pravil: "Tak mě napadlo, Sáro, že kdyby měl někdo z nás dvou umřít, tak se odstěhuji do Jablonce."
Přiběhl Kohn za Roubíčkovou a vykřikoval: "Mám strašnou zlost. Představte si, co se stalo. Přišel jsem nečekaně domů a našel jsem u své Sáry vašeho Izáka!" - "A co budeme dělat?" zeptala se paní Roubíčková. "No, napadlo mě, že bychom se jim mohli pomstít." - "To není špatný nápad, máme na to tohleto, morální právo." A tak se oba svlékli, vlezli do postele a pomstili se. Za chvíli se pomstili ještě jednou a asi za hodinu potřetí. Když se chtěla paní Roubíčková mstít už počtvrté, vstal Kohn z postele, a pravil: "Šalom, mír v duši. Ta zlost už mě úplně přešla."
Víte, co chybí v letadle plném Židů? – Asi dvě kila předkožky.
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>