Rabín: "Pověz nám, Isidor, kdo byl matkou Mojžíšovou?" Isidor: "Dcera faraonova." Rabín: "Ale ta ho přeci nalezla v plovoucím koši na řece Nilu!" Isidor: "No jo, to říkala ona!"
Kohn přišel k Roubíčkovům, že potřebuje mluvit s Roubíčkem. Paní Sára se podívala na hodiny a řekla: "Jsou čtyři pryč, říkal, že přijde v pět. Tak se klidně posaďte, pane Kohn, já vám zatím udělám kafíčko." Kohn si Sáru prohlížel, byl náramně spokojen a při kávě jí učinil nabídku: "Vy jste krásná žena, Sáro. Bůh mi je svědkem, že za milostnou chvilku s vámi bych dal tisíc korun! Hotově!" Paní Sára si to nechala projít hlavou. Tisíc korun je tisíc korun, zvlášť když to bylo za Rakouska. Tak tedy na Kohnovu nabídku přistoupila. Když bylo po všem, chybělo do pěti hodin už jenom asi deset minut, ale Kohn se rozhodl, že na Roubíčka už čekat nebude. Vytáhl tisíc korun a řekl paní Sáře: "Tady to dávám na prádelník, drahá Sáro!" Pak odešel. Krátce poté přišel domů pan Roubíček. "Byl tady Kohn?" zeptal se manželky. Paní Sáru napadlo, že ho asi zahlédl někde cestou, a tak na manželovu otázku kývla. "Dal tisíc korun?" skoro vykřikl Roubíček. Paní Sára ztuhla hrůzou: proboha, on všechno ví! Nemá cenu zapírat. A tak zkroušeně přikývla: "Dal." A ukázala na prádelník. Roubíček si hned zastrčil peníze do peněženky a řekl spokojeně: "Tak to je první poctivej žid, s kterým jsem se setkal. Včera jsem mu půjčil tisíc korun a on mi řekl: Zítra v pět hodin to máte doma na prádelníku!"
Pan Ábeles měl strašně ošklivou ženu a každý se divil, proč ji bere všude s sebou. Jeden z jeho přátel se konečně osmělil a přímo se ho na to zeptal: "Heleďte, pane Kohn," vysvětluje pan Ábeles, "vono je to takhle lepší. Takhle ji nemusím líbat, ani když odcházím, ani když se vrátím!"
Starý Kohn zastaví na ulici malou Věrušku Novákovi a ptá se jí: "Copak to, slečinko, že už k nám nechodí nakupovat? Nelíbilo se snad něco paní matince?" - "To ne, ale já jsem slyšela, že vy židi, jste nám ukřižovali Pana Ježíše!" - "Tak to já ne, Věruško. To naproti Lederer!"
"Servus, Lederer! Jak se vede? Co dělá paní? Kam pospícháš? Kolik je hodin? Četl jsi Kurýra?" - "Děkuju, dobře, pere, na burzu, půl desátý, ještě nečetl!"
Rabín vysvětluje dětem pojem zázrak: "Poslechni Izák, ty jsi takový chytrý chlapec. Copak to je, když vylezeš na věž, spadneš dolů a nic se ti nestane?" - "no, to je náhoda." - "No dobře, náhoda. A co když vylezeš podruhé, zase spadneš a nic se ti nestane?" - "No..., to je klika." - "No dobře, klika. Ale co když tam vylezeš potřetí, spadneš a nic se ti nestane?" - "No tak to už je potom trénink..."
K rabínovi v Rimavské Lehotě přišel za onoho času otec Karpeles s poníženou prosbou: "Mám syna, ctihodný rabí, synka Simeonka, čítá už čtrnácte jar. Osměluju se nabídnout vám ho k službám jako kostelníka pro stánek Hospodinův. Co tomu račte říkat?" - "Nu což," souhlasil rabín, "nového kostelníka je nám zapotřebí, když Hospodin ráčil k sobě povolat starého. Tak mi ho teda pošlou, Karpeles, já se na něho podívám." Ještě toho dne stanul Simeon Karpeles mladší před svým duchovním pastýřem. "Nu což, Simeone, tak ty chceš být kostelníkem? A umíš číst?" - "Prosím, ne." - "Hm. To znamená, že neumíš ani psát, nemám pravdu?" - "Prosím, máte." - "Safra, abych neklel...," zadumal se rabí. "Tak tedy z toho kostelnictví nebude nic, milý synku." Synek znatelně zesmutněl a moudrý rabí jsa pohnut poklepal mu na rameno a řekl: "Nic si z toho nedělej, chlapče, každému není dáno být sluhou božím. Koukni, tadyhle ti dám padesát zlatých. Nakup třeba cigarety a prodávej cigarety. To teď začíná být artikl. Když budeš šikovný, uživíš se i tak. Hospodin s tebou." Simeon Karpeles mladší si dal říct. Nakoupil cigarety a prodával. Dobře nakoupil a dobře prodával. A tak si za krátký čas vydělal na cestu do Ameriky. Rozžehnal se s rodiči, ctihodným rabím i rodnou Rimavskou Lehotou a jel. Uplynula řada let. V zasedací síni jedné z nejmocnějších bank v New Yorku se sešli magnáti amerického tabákového koncernu. Hlavní slovo tu má největší z nich, multimilionář – Simeon Karpeles. A ten je taky samozřejmě jednomyslně zvolen hlavou koncernu. Ze zasedání vzejde usnesení, které je ovšem nutno podepsat. Podají proto panu Karpelesovi pero. Ale pan Karpeles ukazuje palcem za sebe: "To podepíše můj tajemník." "Ale to přece nejde, pane presidente, to musíte podepsat vy." - "Kdepak, na takovýhle věci mám tadyhle tajemníka." - "Ale, pane presidente, vždyť tady jde o stamiliónové částky! A bez vašeho osobního podpisu by to přece nemělo platnost!" Pan velkotovárnám se podrbe rozpačitě na zátylku: "Víte, pánové, já se vám musím tedy přiznat. Já totiž neumím vůbec číst ani psát!" V zasedací síni nastane ticho. Všichni jsou ohromeni. To trapné ticho konečně přeruší ředitel banky nadšeným zvoláním: "To je úžasné, pane presidente! Jste zřejmě génius! Neumíte číst ani psát a dotáhl jste to takhle vysoko! Co byste asi dělal, kdybyste uměl číst a psát!?" – Simeon Karpeles se usměje a povzdechne si téměř zbožně: "Kostelníka v Rimavský Lehotě..."
Novomanželé Ignác a Sára se ukládají k svatební noci. Sára má ještě chuť na něco sladkého, zakousne si pišingr, ale najednou se hrozně zakucká. "Co je, Sára, co je?" diví se Ignác. "Ale to nic, miláčku," uklidňuje ho novomanželka. "To mi jenom něco skočilo do falešné dírky!" - "Mein Gott!" sepne ruce Ignác. "Falešné vlasy máš, falešné zuby, falešný ňadra – a teď mi ještě přijdeš s falešnou dírkou!"
Pan Grünwald je osvícený muž, ví, že pro život velmi mnoho znamená výchova dorostu. Proto obětuje chvilku svému synovi: "Poslyš, Moric, jediná zásada, která tě v obchodě přivede k úspěchu, je poctivost. Já jsem se řídil tímto heslem celý svůj život, stejně jako náš společník, pan Bloch, a vidíš, přivedli jsme to velmi daleko. Naše firma je z největších daleko široko. Není nad poctivost, pamatuj si. Já ti dám příklad. Včera tady byl pan Rosenbaum a přinesl peníze, co mi byl dlužen. Třicet tisíc. Když jsem to potom přepočítal, tak jsem zjistil, že se pan Rosenbaum o jednu tisícovku předal. Ano, bylo toho jednatřicet tisíc. No a co myslíš, Moric, že jsem udělal jakožto poctivý člověk? Dal jsem z toho pět stovek svému společníkovi Blochovi...!"
Popper uzavřel vysokou pojistku proti ohni. Podle ustanovení pojišťovny mu v krámě pověsili hasicí přístroj Minimax. Tehdy to byla novinka, proto si to taky Popletův synovec zvědavě prohlíží a zeptá se: "A co v tom je strýčku?" - "Co v tom bylo původně, to nevím. Teď je tam benzín."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>