V jednom městečku zemřel rabín a zůstala po něm pěkná vdova. Židé v městečku se po roce po poradě rozhodli, že by bylo třeba vdovu provdat. Nakonec našli i vhodného ženicha, taky vdovce. Jediná jeho chyba byla, že to byl člověk jednoduchý, nevzdělaný řezník. Vdova však časem souhlasila a provdala se... Hned první ráno před snídaní ženich povídá: "Moje teta říkávala, že pravý Žid nesedne ke stolu, dokud neobšťastní svoji manželku..." Tak šli do postele. Při obědě manžel zase říká: "A můj děda vždy opakoval, že dobrý Žid nepůjde obědvat, dokud se nepomiluje se svou manželkou..." A opět vběhli do postele. Večer manžel povídá: "A moje nebohá babička..." ani nestihl dopovědět, už se zase milovali. Židé se po několika dnech ptají novomanželky, jak se jí žije s novým manželem. Ta úsměvem odpovídá: "Je pravda, že můj nový manžel není vzdělaný, ale pochází z moc dobré rodiny...!"
Američan přicestoval do Jerusalemu a chtěl se podívat na Zeď nářků. Nevěděl ale, jak se to přesně jmenuje, a tak říká taxikáři: "Zavezte mě tam, kde vy Židé pláčete, naříkáte a boucháte hlavou o zeď..." A taxikář ho dovezl k budově Daňového úřadu...
Mladá maminka přiběhne k rabínovi a prosí ho o radu. Její dítě má už týden průjem a ona si neví rady. Rabín ji uklidňuje slovy: "Věř ve všemohoucího! Jdi domů a čti v Knize žalmů!" Nepřejde ani měsíc a maminka znova navštíví rabína: "Rabi! To moje dítě je zase nemocné! Už pět dní má zácpu...!" Rabín jí jen řekne: "Věř ve všemohoucího! Jdi domů a čti v Knize žalmů!" Žena se zamyslí a říká: "Ale, rabi...! Vždyť Kniha žalmů je proti průjmu...!"
Na dveře paní Kohnové zaklepal žebrák. "Paní, mám hlad, jsou od tý dobroty a dají mi něco k jídlu. Pěkně jich prosím..." - "Moc toho nemám," omlouvá se paní Kohnová. "Chtěli by trochu nudlí ze včerejška?" - "Ó, velice rád!", praví žebrák. "Výborně, tak přijdou zítra touhle dobou!"
Potkají se dva Židé v Jerusalémě u Zdi nářků. Ten jeden si stěžuje: "To se nedá, jak tady mám naříkat, když mi včera umřela tchyně?"
Rozhovor Žida s rabínem: "Rabíne, slyšel jsem, že pro Boha je století jako pro nás sekunda, je to pravda?" - "Svatá pravda!" odpoví rabín. "A taky prý je pro něj milion jako pro nás koruna?" táže se opět Žid. "Tak to také pravda." - "A ty, rabíne, ty máš u Boha silné slovo, nemohl by ses ho zeptat, zda by mi nějakou tu korunu neseslal?" - "Ale to je maličkost, musíš si prý ale minutku počkat."
Židovský Santa Claus sestoupí komínem do pokoje a říká: "Tak, děti, co si koupíte k vánocům?"
Ptá se Roubíček rabína: "Rabi, pověz mi, zda je o Šabesu povoleno sexuálně obcovat." - "Ano, je to povoleno, ale pouze s vlastní ženou, neboť o Šabesu není přípustné vyhledávat žádnou rozkoš."
Cikána honí skinheadi, ale povedlo se mu utéct a schovat do židovské synagogy. Je tam dva dny, pět, týden. Pak ho tam najde rabín a ptá se: "Člověče, co tady děláte?!" Cikán říká: "No, mě honili skini a tak jsem se tady schoval." Rabín: "No jo, ale kde jste se myl, kde spal a co jste vlastně jedl?" Cikán: "Ale - támhle v tom kýblu byla držková polívka, tak jsem to sněd." Rabín: "Člověče, vždyť to nebyla žádná polívka, ale obřízka za loňský rok!"
"Pane Koenigswald, mohl bych mít to potěšení mluvit s vaší paní?" - "No, když tomu říkáte potěšení, tak pro mě za mě..."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>