Roubíček povídá Kohnovi: "Kohne, nechtěl byste dneska s námi povečeřet?" - "Ale ano, proč ne, s radostí." - "Tak dohodnuto, dnes v sedm večer u vás."
Kohn a Roubiček jsou na zájezdě ve Vatikánu. Přijdou na Svatopetrské náměstí, tam už jsou milióny lidí, chystá se inaugurace nového papeže. Sjíždějí se naleštěná auta, mercedesy, audi, samé lepší značky. Kohn to chvíli obdivuje, pak povídá: "Asi dobrá firma. A to začínali s jedním oslem..."
"Kohn, kam jdou v tom kvádru?" - "Ále, umřela mi tchyně, Roubíček." - "To vím, ale ta snad zemřela již před čtrnácti dny!" - "Vědí, mě se to tak líbilo, že jsem ji nechal exhumovat a teď si to jdu užít ještě jednou..."
Pan Lévi se chce dát rozvést. Když se ho rabín zeptá, proč, pan Lévi řekne, že jeho žena je frigidní a on je jí protivný. Rabín pošle pro paní Léviovou a požádá ji, aby pana Léviho v rabínově přítomnosti políbila. Pan Lévi obdrží dlouhý a vášnivý polibek. Rabín řekne: "A oni mi říkají, že tahle žena je frigidní? Vždyť je to ohnivá bytost!" A pan Lévi na to: "To ano, ale tohle je žena Nathana Léviho, a já jsem Isidor Lévi."
Hádá se Kohn s Roubíčkem, kdo z nich dvou je větší zloděj a Roubíček povídá: "Kohn, nechaj si to vysvětlit, když voni mě půjčej tisíc korun a pět tisíc budou chtít nazpátek, tak je to prachsprostá zlodějina! Kdežto když já jim prodám kravský hovno jako Šalamounovo, tak je to dobrý obchod!"
V noci zaklepe na dveře bytu Joseleho Finkelsteina KGB. Josele jde ve svém rozdrbaném pyžamu otevřít. "Bydlí tu Josele Finkelstein?" vyštěkne důstojník. "Ne", vypraví ze sebe Josele. "Takže ne. A jak se jmenuješ ty?" "Josele Finkelstein." Důstojník ho srazí k zemi a zařve:" Neříkals náhodou, ža tady nebydlíš?!?" - "A tomuhle oni říkaj bydlení?"
Kohn otevírá nový obchod a nad dveře pověsí nápis "ČERSTVÉ RYBY - PRODEJ ZDE". Ještě než sleze ze žebříku, objeví se první kibic. "Podívají se, co to tam dali za směšnou ceduli?" povídá kibic. "Copak se jim nelíbí?" odvětí na to Kohn. "ČERSTVÉ, koho by napadlo, že jejich ryby nejsou čerstvý, kdyby to nedali na štít." Kohn uzná, že to je pravda, a tak umaže nápis ČERSTVÉ. Kibic pokračuje: "PRODEJ, to můžou umazat taky, to se přece rozumí samo sebou, že ty ryby nebudou dávat zadarmo." - "Mají pravdu." A tak Kohn zamaluje i slovo prodej. "ZDE, to je přece jasné, že ty ryby nebudou prodávat naproti." A tak Kohn zamaluje i slovo ZDE. Z nápisu zbylo jen slovo RYBY. Za chvilku přijde další kibic. Povídá: "Proč tam dávali takovou směšnou ceduli?" Kohn: "Co se jim nelíbí?" - "Oni žádnou ceduli dávat nemuseli, protože ty jejich ryby smrděj na sto honů!"
"Rabíne, máme my to ale trápení. Stará Ráchel Finkelsteinová dluží lichváři 500 zlotých a přitom nemá ani grešli. Vyhazujou jí z bytu, nemá co by dala dětem, nemůže na nohy, takže nikde nepracuje..." - "To je ale velké trápení," souhlasí rabín. "Uspořádám v synagoze sbírku, nějaké peníze dám ze svého, snad se je podaří sesbírat. A vy jste někdo z rodiny, že se o Ráchel tak staráte?" - "Ne, já jsem ten lichvář."
Dva Židé z Haliče přijedou do Vídně a chtějí se tam ubytovat v hotelu U města Paříže. "Kolik u vás stojí dvoulůžkový pokoj?" - "To záleží na tom, ve kterém je poschodí. V přízemí tisíc šilinků, v prvním patře osm set, ve druhém šest set, ve třetím čtyři sta a ve čtvrtém tři sta. Židé poděkují a mají se k odchodu. "Zdají se pánům naše ceny příliš vysoké?" ptá se recepční. "To ne", ujišťují ho oba, "jenom hotel se nám zdá příliš nízký."
Promlouvá pan Kohn k svému prokuristovi: "Kouknou, pane Maier, voni jsou u mě šestej rok! A šestej rok choděj pozdě do práce! Pátej rok mě vokrádaj! Čtyři roky se mi tahaj s manželkou, před měsícem mi sbouchli dceru! Maier, já jich varuju! Ještě to nejmenší - a vyrazím s nima dveře!"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>