„Kubo,“ diví se chlapi v hospodě, „proč sis vzal koktavou ženu?“ „Ale pánové,“ povídá rozzářeně Kuba, „víte, jaká je to výhoda? Než ona mi řekne, že nesmím do hospody, tak já už mám čtyři piva v sobě.“
„Pepo, už máš dost, hlava ti padá na stůl,“ povídá Franta, „proč už nejdeš domů?“ „Stará by mne stejně nepustila,“ zvedne hlavu kamarád. „Když se vracím z hospody, musím dýchnout do klíčové dírky..., no a když cítí alkohol, tak spím před vchodem.“ „A to si nevíš rady?“ diví se Franta. „Sněz tady ty proleželé tvarůžky a tvoje stará pozná prdlajs.“ Pepa udělal, co mu Fanda poradil. Když přišel domů, zabouchal a na požádání dýchnul do klíčové dírky. Jenže z druhé strany se ozvalo rezolutní: „Ty si ze mne děláš prdel, ožralo? Dýchni ještě jednou, ale tentokrát hubou!!!“
„Tak této Niagáře vy říkáte tichá hospůdka?“ diví se náhodný host, „vždyť tady pro ten kravál není slyšet vlastního slova!“ „Ale co vás nemá,“ brání svoji hospodu výčepní, „hospůdka je to tichá, ten bengál tady dělají akorát hosté.“
Přijde muž do baru Bolero a praví: „Pane vrchní, dal bych si něco studeného, ale aby v tom bylo hodně alkoholu.“ „V tom případě?“ míní barman, „bych vám mohl doporučit jediné. Naši striptérku Anitu.“
Na dispečink dopravních podniků přišel borec s dotazem: „Prosím pěkně, včera v noci jsem v tramvaji číslo 6 zapomněl demižón slivovice. Nepřinesl vám ho sem někdo?“ „To ne,“ odpovídá dispečer, „ale donesli sem toho chlapa, co ho našel.“
Silně ovíněný pan Voženílek se vrací s manželkou z oslavy MDŽ. Když chtějí nastoupit do tramvaje, tak několikrát upadne. Řidič se na něj oboří: „Pane, s takovou opicí s námi nemůžete jet!“ „Vidíš,“ obrátí se náš alkoholik na manželku, „budeš muset jít domů pěšky!“
Baví se chlapi v hospodě: „Tak co, škodí ten alkohol nebo neškodí?“ „Jednoznačně škodí. Svědčí o tom otřesný případ muže, který se upil k smrti ve svých nedožitých sto sedmnácti letech při práci v kamenolomu.“
Ptá se Slovák v pražské hospodě: „A ako sa povie správně po česky: dva piva alebo dvě piva?“ „To nevím,“ odpoví společník od stolu, „já si dám vždy nejmíň pět.“
V hospodě se ptá jeden chlápek druhého, který má hrozně opuchlou tvář, co se mu stalo. Zpočátku nechtěl říct, ale po několika panácích přiznal: „Dostal jsem od starý pár facek.“ „A za co?“ „Ale, řekl jsem jí, aby si vzala nějakou teplou podprsenku, že hlásili přízemní mrazíky...“
Že je to alkoholik jsem zjistila až při prvním polibku, ale to už jsem stejně byla v jiném stavu...
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>