„A pamatuj si,“ povídá babička vnučce, „v životě každé ženy má být jedna velká láska.“ „A kdo byl tou tvou?“ ptá se vnučka. Babička se zasněně podívá a praví: „Námořníci...“
Rodinka z venkova je poprvé v nákupním centru. Zatímco si maminka prohlíží šaty, stojí tatínek se synem vyjeveně před dělenými kovovými dveřmi, které se jako zázrakem otevřou a za nimi se objeví malý prostor (to je samozřejmě výtah). Syn se ptá: "Tati, co to je???" A otec odpoví: "Můj synu, něco takového jsem v životě neviděl!" Vtom se přibelhá malá stará dáma s pomačkaným obličejem a hrbem, který by pasoval k čarodějnici, a nastoupí do výtahu. Dveře se zavřou a otec se synem pozorují žárovičky vedle dveří, jak se postupně rozsvěcují: 2-3-4-5. 5-4-3-2. Vtom se dveře otevřou a z výtahu vystoupí fantasticky vypadající blondýna. Otec se otočí na syna a povídá: "Přiveď rychle matku!"
Potká starší paní na ulici plačícího chlapečka. "Co se ti stalo?" ptá se ho. "Já jsem se ztratiiiil." "No, to nic", chlácholí ho. "A svoji adresu znáš?" "Znám: Franta zavináč volny tečka cezet."
V rodině kynologa se narodila trojčata. V porodnici je přinesli ukázat šťastnému otci. Ten si je chvíli pozorně prohlíží a potom říká: "Toho prostředního nechte."
Jedné paní se narodilo děťátko. Vypadalo úplně normálně, až na jednu drobnost, která všechny překvapila. Jak se poprvé nadechlo, místo pláče se začalo smát. Hrozně moc smát, pěstičky zaťaté, celé schoulené, úplně se třáslo a rudlo, sotva se stihlo mezi záchvaty smíchu nadechnout. Doktoři ho ihned začali prohlížet, jestli je všechno v pořádku. Když mu porodník rozevřel ručičku, aby zkontrolovat prstíčky, hádejte, co našel? No přece antikoncepční pilulku."
Babička přijde na návštěvu a ptá se vnučky: "Tak co, malá, jak se ti líbí tvůj nový malý bráška?" "Ale jo, je docela fajn," pokrčí holčička rameny, "ale je spousta věcí, který jsme potřebovali víc."
Maminka se ptá synka: "Tak co, budeš si večer hrát s novým vláčkem, a nebo s vychovatelkou?" "Podle toho, co si vybere táta!"
Jde takhle chlápek a vidí, jak se u jednoho domu natahuje malý kluk ke zvonku, ale nemůže dosáhnout. Tak chlápek přijde ke dveřím říká: "Ukaž, já zazvoním," a opře se o zvonek. "Díkes, šéfe," povídá děcko, "a teď zdrháme!"
Mánička povídá Pepíčkovi: "Přijď dneska večer, nikdo není doma." Pepíček samozřejmě celý nadšený se večer doma umyje, učeše, navoní a oblékne. Přijde k Máničce, zazvoní a nikdo není doma.
Mladík František slyšel pověst, že jeho otec, dědeček i pradědeček, všichni v den svých 21. narozenin uměli přejít řeku na druhý břeh. Tak na svoje 21. narozeniny sezval své kamarády k rybníku a promluvil k nim: "Přátelé, dnes je výjimečný den, kdy i já získám schopnost, která se dědí v naší rodině z generace na generaci, přejdu suchý na druhý břeh." Všichni se na něj koukají jako na magora, někteří se pokusí Františka přesvědčit, ale ten se nedá, hrdě vykročí a žbluňk - zahučí do vody a málem se utopí. Když ho vytáhnou, tak si jde zklamaný František postěžovat k babičce: "Můžete mi babičko vysvětlit, proč můj otec, dědeček i pradědeček uměli v den svých 21. narozenin přejít řeku na druhý břeh suchou nohou a já to neumím?" - "No to máš tak chlapče, tvůj otec, dědeček i pradědeček se narodili v lednu a ty v červenci!"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>