Chodí syn po pokoji a hledá baterku. Přijde za ním otec a říká: "Prosím tě, co to děláš?" "Ale, hledám baterku." "A na co potřebuješ baterku?" "Jdu na rande." "Na rande s baterkou, co je to za blbost? Já, když jsem chodil na rande, žádnou jsem nepotřeboval." "Taky se podívej, co sis přitáhl domů!"
Pepíček přijde za maminkou, že by chtěl koupit kolo. Maminka mu však říká, že nemá peníze, že mu splní každé přání, ale že kolo ne. Pepíček se toho chytne a přeje si, aby si zahráli na maminku a tatínka. Mamince nezbývá, než splnit jeho přání. Po dohodě si musí lehnout do ložnice v noční košilce. Maminka v ložnici s úzkostí čeká, co se bude dít. Najednou se ve dveřích objeví Pepíček v tatínkově kvádru a říká: "Vstávej, stará, jdeme klukovi koupit kolo!"
Už týdny je stadión vyprodán a krátce před zahájením finálového utkání poháru usedá na čestné místo na VIP tribuně malý chlapec. "Jak jsi přišel k té čestné vstupence?" ptá se pořadatel. "Doma, jsem starostův syn."
"A kde je pan otec?" "Doma, hledá tu vstupenku..."
Přijde chlapeček do půjčovny kostýmů a povídá: ˝Můj otec chce jít na maškarní ples za Adama a potřebuje fíkový list.˝ Prodavačka mu ho půjčí, ale chlapeček je za chvíli zpátky a žádá o větší fíkový list, že je tatínkovi malý. Když se takto vrátí chlapeček již po třetí, prodavačka povídá: ˝Víš co? Vyřiď tatínkovi, ať si tu hadici hodí přes rameno a jde za čerpací stanici!˝
Malý Pepíček jede s maminkou v tramvaji. Sedí jí na klíně a paní, sedící vedle maminky, ho pohladí po hlavě a pochválí, že je hezký chlapeček. Pepíček se jí zeptá, zda má doma taky takového chlapečka. Pani se začervená a smutně konstatuje, že jí čáp žádného nepřinesl. "A máte alespoň holčičku?" ptá se opět Pepíček. "Ne, vrána mi žádnou nepřinesla." Pepíček se chvilku zamyslí a pak se nevinně zeptá: "A s jiným ptákem jste to nezkusila?"
Byla jednou jedna holčička, co se jmenovala Evička. Jednou byla takhle na procházce, když se před ní objevil chlápek, který na sobě měl akorát pršiplášť a pod ním vůbec žádné oblečení. Ale Evička se jen smála, protože věděla, že nebude pršet.
Byl jednou jeden farmář, který pěstoval melouny. A dařilo se mu, ale měl starosti s kluky z okolí, kteří mu vždycky v noci vlítli na pole a pár melounů mu odnesli. Tak trochu zapřemýšlel, jak na ně a nakonec vyrobil
velikou ceduli 'Pozor, jeden z melounů je napuštěn kyanidem!' a postavil ji na kraj pole. Když se za pár dní přišel podívat, jak to vypadá, zjistil, že žádný meloun nechybí, ale na jeho ceduli připsala dětská ruka: 'Teď jsou ty melouny dva!'
Chlapeček vypráví mamince, jak to bylo na výletě s tatínkem: "Jeli jsme autobusem. Pak nastoupila nějaká mladá paní. Tatínek řekl, abych vstal, aby si ta paní mohla sednout." "Tak je to správné, drahoušku. Dámám se musí vždycky uvolnit místo." "Ale já jsem seděl tatínkovi na klíně!"
Jeden klouček a holčička se hádali o rozdíly mezi pohlavími. Klouček pochopitelně zastával názor, že chlapci jsou celkově lepší a holčička zase přesně opačný. A jak už to bývá, brzy se to zvrhlo do osobního sporu, kdo z nich dvou je lepší. Nakonec se kluk odhodlal, stáhnul si kalhoty a povídá:
"Tady, vidíš? Tohle nikdy mít nebudeš!" V tu chvíli se holčička otočila a utíká domů, zdravě naštvaná, protože to vypadá, že ten kluk má pravdu.
Chvíli nato se holčička s úsměvem na tváři vrátí, zvedne sukýnku a povídá:
"Vidíš? Maminka říká, že s tímhle můžu mít těch tvých, kolik jen budu chtít!"
Přijde Honzík domů a říká: "Mami, představ si, že jsem dostal jedničku z fyziky." Matka: "Vážně?" Honzík: "Nééé, jen si to představ."
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>