Radečkův dědeček býval lovcem a svému vnukovi často vyprávěl o svých loveckých zážitcích: „Tak jsem jednou šel pralesem a proti mně se objevilo najednou pět tygrů. Měl jsem naštěstí nabitou zbraň a šťastnou mušku a všechny jsem skolil.“ „ale dědo,“ ohradil se Radeček, „ty ztrácíš paměť! Tuhle historku jsi mi vyprávěl před třemi lety, jenže tenkrát jsi říkal, že to bylo pět opic!“ „Ano chlapče, ale tenkrát jsi byl na úplnou pravdu ještě příliš malý...“
Ptá se malý Matýsek sousedky: „Paní sousedko, nešla byste nám zabít kapra?“ „A proč zrovna já?“ ptá se vyděšená sousedka. „No, náš tatínek říkal, že máte strašnou ránu.“
Ptá se vnuk dědy: „Dědo, co jste říkal na to Miss Monokiny v televizi?“ „Tož, chlapče, popravdě? Já dostat něco takového pod stromeček na Vánoce místo kapra, tož bych to obíral ještě na Tři krále!“
„Dědečku,“ ptá se vnouček, „kdo to byl ten Žižka?“ „Jo Žižka?“ uvažuje nahlas děda,“tož to byl ten, co měl ve znaku velkou štamprli. Jo, a také říkal Zikmundovi: ´Mohl bych s vámi mluvit mezi třema očima´?“
„Babičko, a to opravdu všecko, co je na světě, stvořil Bůh?“ „Jistě, Honzíčku.“ „I tetu Hovorkovou?“ „Ovšem, i tetu Hovorkovou.“ „Tož to ti řeknu, babi, že se asi nasmál, když s ní byl hotov...“
Přišla mladá dívka domů a povídala matce: "V zelenině mají takhle silné okurky," a ukázala osm centimetrů," a takhle dlouhé," a ukázala asi 30 centimetrů. Dívala se na to hluchá babička a povídala: "Jenom aby si tě, holka, taky vzal!"
Ptá se otec syna: "Jirko, ty prý teď chodíš s Blaženou?" "No, chodím, máš něco proti tomu?" "Ne, jen jsem ti chtěl říct, že když jsem byl v tvém věku, tak jsem s ní chodil taky!!!"
Dcera jde na první schůzku a maminka jí udílí rady: „Když tě vezme v kině za ruku, tak to mu klidně můžeš dovolit, na to není nic špatného. Kdyby se chtěl po kině trochu projít, to také můžeš. Třeba tě bude chtít líbat. No malou, krátkou pusu mu koneckonců můžeš také dát, ale pozor, kdyby si na tebe chtěl v parku lehnout, vzpomeň si hned na mě, já bych moc brečela, to mu v žádném případě nesmíš dovolit!“ Dívka slíbila, že se zachová podle matčiných rad a odešla. Po návratu musela vyprávět průběh schůzky: „Maminko, opravdu mě vzal v kině za ruku, tak jsem si vzpomněla, že jsi mi to dovolila. Pak jsme šli na procházku, to jsem také směla, potom mě trošku líbal, ale jen málo a krátce. Pak si chtěl na mě lehnout. Hned jsem si vzpomněla na tebe, že mu to nesmím dovolit, protože bys moc plakala. Tak jsem si lehla já na něj. Ať brečí jeho máma.“
Dospívající dívka přišla domů, tvářila se podezřele, takže na ni matka hned uhodila: „Kdepak jsi byla, Irenko?“ „V lese, maminko,“ dočkala se pravdivé odpovědi. „A sama?“ „Ne.“ „S kým tedy?“ „Se sousedovic Jeníčkem.“ „Prosím tě, můžeš mi říct, co jste dělali v tom lese?“ ptala se matka se zřejmou starostí v hlase. Irenka odpovídá: „Víš, mami, já ještě nevím, jak se to jmenuje, ale hrozně moc se mi to líbilo. Asi to bude můj koníček.“
Malá holčička zvedla doma telefon a po chvilce poslouchání povídá: "A který šéf mé maminky vy jste? Ten impotentní špekoun nebo ten sedmicentimetrový debil?"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>