Žid a křesťan spolu hospodařili. Přišly ale zlé časy a museli se rozdělit. Dohadovali se, jak si podělí to málo, co jim zbylo – krávu, kozu a slepici. Křesťan navrhuje: "Dobře, tak ty si vezmeš slepici a já krávu a kozu." Žid, samozřejmě, nesouhlasil, a tak křesťan navrhuje: "Tak si vezmi krávu a já kozu a slepici." Ani s tím ale Žid nesouhlasil. Křesťan tedy navrhuje: "Uděláme to tak, že slepici sníme, a ty si necháš kozu a já krávu." Žid vrtí hlavou a říká: "Takhle by to nešlo! Uděláme to jinak – ty si vezmi slepici a my s krávou si necháme kozu...!"
Přijde Arab v New Yorku do baru a už si chce objednat drink, když si v rohu všimne chlapíka s jarmulkou na hlavě a tradičním židovským účesem. Zakřičí na barmana dost hlasitě, aby to slyšeli v baru opravdu všichni: "Barman! Drink pro každého, kromě tamtoho Žida!" Když všichni dostanou svůj drink, Arab se posměšně podívá na Žida. Ten se jen usměje, zamává mu a zavolá: "Děkuji, příteli!" Arab se naštve a opět objedná drinky všem, kromě Žida. A Žid mu opět na dálku poděkuje. Šokovaný Arab se ptá barmana: "Co je to, sakra, s tím Židem? Objednal jsem dvě rundy všem kromě něj, a on se jen usmívá a drze děkuje! Není to nějaký blázen?" - "Ne...," odpoví barman, "on je majitel tohoto baru!"
Přivede Mojžíš vyvolený národ k moři, zavolá si vedoucího managementu a ptá se ho, kde jsou lodě. "Prominou, šéfe, jaké lodě?" - "No, došli jsme až k moři, tak se teď ptám, kde jsou lodě." - "Tak to já nevím. Doprava nebyla moje starost. Já odpovídám za management a reklamu." - "A poslouchej, ty pitomče, doprava to není management, nebo co? Jak sis to představoval v praxi? Že já jdu s celým vyvoleným národem, mám v patách faraónovu armádu, dojdu až k moři a tady nebudou lodě? Jak sis představoval, že se přes to moře dostaneme, ty idiote? To sis myslel, že máchnu holí nebo co, moře se rozestoupí a my projdeme suchou nohou, nebo jak?!" - "Tak to samozřejmě ne, šéfe. Ale kdyby to dokázali, tak jim garantuji nejmíň dvě stránky ve Starém zákoně!"
Po aktivu důstojnického sboru odpovídá ruský generál na dotazy svých podřízených: "Dojde ke třetí světové válce?" - "Je to dost pravděpodobné." - "A kdo bude naším nepřítelem?" - "Dost možná - Čína." - "Ale my máme jen 150 milionů obyvatel, a jich je půldruhé miliardy. Můžeme nad takovou přesilou zvítězit?" - "V moderní válce je důležitá kvalita, ne kvantita. 5 milionů Židů bojovalo v několika válkách proti 50 milionům Arabů, a vždycky vyhráli." - "A, pane generále, máme dost Židů?"
Khon se rozhodl, že pojede na návštěvu za svou rodinou do Izraele. Sbalí si pár věcí, sedne do auta a jede. Na hranicích ho nechají celníci otevřít kufr. Tam je v plátně zabalený obrovský obraz. "Co to je?" - "Jak to, co to je, snad kdo to je. Bývalý prezident Klaus." Proti tomu nemohli ani celníci nic namítat, tak ho pustili dál. Dojede na místo a předvádí rodině svůj dar. Rodina rozpačitě hledí na obraz a nejstarší se ptá: "Kdo to je?" - "Ne, kdo to je. Snad co to je? Platinový rám."
"A kde jste byl, Stein, celé tři měsíce?" - "Byl jsem na cestách!" - "Tři měsíce? A proč jste se neodvolal, člověče?"
Khon se rozhodl prodat dům a předal celou záležitost agentovi. Ten napsal inzerát, takový ten standardní, který se nádherně čte. Khon si ho přečetl a zeptal se: "To je všechno pravda?" - "Samozřejmě," odvětil agent. "Proč se ptáte?" - "Stornujte to," povídá Khon. "Ten dům je příliš dobrý, než abych ho prodával!"
"Tak jsem vám byl v Africe," vypravoval pan Grünhut, "a jak jsem byl v té Africe, tak co. Řekl jsem si, že půjdu na hon lvů. Vyšel jsem si do pralesa a najednou slyším z houštiny šramot. Střelím. A co byste řekl? Šest lvů leží tam, já vám říkám, zabitých." - "Šest? Není to trochu moc?" - "Tak řekněme pět. Já to tak akorát nepočítal." - "I pět je moc. Slevěj, pane Grünhut."¨- "Že jsou to oni, tak byli dva." - "Hm, dva jednou ranou?" - "S nimi je tedy řeč... Tak aby neřekli, byl to jeden. Ale zato chlapík." - "A byl to vůbec lev?" - "Mě se ptají? Já mám všechno vědět? Copak nemám jiné starosti? Jak jsem slyšel v křoví zachrastit, tak jsem šel od toho pryč!"
"Pane Krauskopf, jakou jste mně to dohodil nevěstu?" rozčiluje se pan Bienenfeld. "Vždyť ona je jednonohá!" - "Jaký vy máte řeči, pane Bienenfeld," povzdechne si dohazovač. "Podívejte se: Vy pojmete za manželku krásnou, zdravou, dvounohou dívku. Dobře. Za nějaký čas jdete s ní na procházku. Přejede ji auto. Dobře. Musí se s ní do nemocnice a tam jí amputujou nohu. Máte starosti, běhání, rozčilování, útraty... A vidíte? Tadyhle jste přišel k hotové věci!"
Dva žáci slavného rabína, Bernstein a Selinger, přišli rabína navštívit. Zatímco čekají, až si na ně rabín udělá čas, rabínova žena jim přinesla čaj a talířek s dvěma koláčky, jedním malým a druhým velkým. Oba žáci tak dlouho dávají navzájem přednost tomu druhému, aby si vzal jako první, až se nakonec Selinger uvolí a vezme si ten větší koláček. Bernstein vybuchne: "Cože!? Vzal sis první a ještě k tomu ten větší koláček!" - "No a co", brání se Selinger "kdyby sis bral jako první ty, jaký koláček by sis vzal?" - "Ten menší, samozřejmě", odpoví Bernstein." - "Tak proč si stěžuješ?"
<
26,
27,
28,
29,
30,
31,
32,
33,
34,
35,
36,
37,
38,
39,
40,
41,
42,
43,
44,
45,
46,
47,
48,
49,
50,
>