Tři muži diskutují o svých milostných zkušenostech s manželkami. Ital říká: "Potřu svoji manželku olivovým olejem, načež se odehrává amore perfetto. Manželka křičí 5 minut." Francouz oponuje: "To já namažu svoji chérie mandlovým máslem a pak se koná vášnivé milování - žena hlasitě vzdychá asi půl hodiny." Moše Goldstern povídá: "Namastím manželku husím sádlem, milujeme se a ona ječí šest hodin." Ostatní se na něj pochybovačně podívají a unisono vyjeknou: "6 hodin - jak to? " Moše pokrčí rameny: "Protože si otřu ruce do závěsů..."
"Věřil bys, Mojše, jak je moje žena hodná, pracovitá, spořivá, rozumná a milá? " - "Abrame, snad mi ji nechceš prodat?"
"Soudruhu Kohne! Pročpak jste v dotazníku neuvedl, že máte v zahraničí bratra!?!" - "Ale, soudruhu vedoucí, můj bratr žije v Izraeli." "Správně Kohn, tak proč jste to tam neuvedl!?!" - "Ale v zahraničí žiji přeci já! On je doma!!!"
Do domu vedle početné katolické rodiny se nastěhoval Žid. Každý pátek, v den tradičního katolického půstu, když katolíci žvýkali svou neochucenou rybu, Žid griloval na zahradě hovězí steaky. Vůně masa katolické sousedy dráždila. Rozhodli se proto, že Žida obrátí na katolickou víru. Po delším přemlouvání ho vzali k faráři, aby ho pokřtil. Farář Žida pokropil svěcenou vodou se slovy: "Narodil se jako Žid, byl vychovaný jako Žid a tímto je z něj katolík." Přišel další pátek a katolíci nemohou věřit svým očím. Žid opět griluje. Po chvíli, co svého souseda pozorují, vidí, jak bere svěcenou vodu a kropí steak: "Narodila se jako kráva, vyrostla jako kráva a teď je z ní ryba."
Pražský žid musel za Josefa II. před komisi, která přidělovala příjmení. "Jaké jsi dostal jméno?" ptá se ho žena, hned jak dorazil domů. "České." - "Jak se tedy jmenuješ?" - "Soviňák." Žena protáhne obličej: "To sis nemohl vybrat něco lepšího?" - "Lepšího, lepšího... Myslíš, že ti lupiči ti dají vybrat? Jen za to "o" navíc jsem musel zaplatit pět zlatek!"
Ráno se podívá paní Kohnová v koupelně do zrcadla a po tváři jí přeběhne škodolibý úsměv: "Teda Kohn, tohle ti přeji."
Volá Sára Kohnová do místních novin vedoucímu rubriky smutečních oznámení. Redaktor odpoví: "Co pro vás mohu udělat?" - "Chtěla bych zveřejnit smuteční oznámení." - "Samozřejmě, paní - jaký bude text?" - "David Kohn zemřel." - "A dál? Už nic? Jen "David Kohn zemřel"? Víte ale, že za stejnou cenu máte právo celkem na 4 řádky?" - "Opravdu?! Tak počkejte chvilku... Jo: takže inzerát bude znít: David Kohn umřel... Mercedes 300 SL na prodej. Zn. levně."
Potká se Kohnová s Roubíčkovou a Kohnová se ptá: "Tak jak se Vám daří?" Roubíčková: "Ale, ani se neptejte, syna vyhodili ze školy kvůli chlastu a teď je v Bohnicích, dcera šlape chodník, Kohn mne opustil a žije teď s jedním buzerantem, a navíc, zítra přijdou malovat..."
Malý Moricek má ve škole problémy s matematikou. Když mu to otec vyčítá, hájí se: "Učitel je antisemita a proto mám špatné známky." Dají ho pokřtít a příští vysvědčení je ještě horší, než předtím. Otec: "Tak jsme tě dali pokřtít, a ty ses v matice stejně nezlepšil!" Moricek: "Víš, my křesťané nemáme na počty hlavu..."
U rebe Sterna, rabína na malém městě, se stavil na návštěvu jeho přítel rabín Laube, který jel do Vídně na svatbu a jako dar vezl krásné zlaté hodinky. Aby se mu neztratily, poprosil Sterna, jestli by si je u něj mohl schovat. Stern zavolal kostelníka (šámese), svou ženu a nejstaršího syna Izáka a povídá: "Jste mi svědky, že sem do almary dávám do úschovy zlaté hodinky rebe Lauba." Přišel den odjezdu a Laube povídá: "Děkuju jim za pěkné přijetí, rabi, dobře se o mne starali a mnoho novinek jsem se dozvěděl. Teď už se musím vydat na cestu - jen jich prosím o ty zlatý hodinky, co jsem si u nich schoval." - "Um gotteswillen, nejsou voni mešuge, rebe - jaký hodinky? Já o ničem nevím!", diví se rabi Stern. "Vždyť je schovali sem do almary - a před svědkama, no zeptaj se jich přece!" Zavolali tedy šámese a Stern se ho ptá: "Tady rabín Laube tvrdí, že prý si u nás schoval zlatý hodinky a oni u toho byli jako svědek, Mayer. Je to pravda?" - "Ať do mně hrom uhodí, rebe - žádný hodinky jsem jaktěživo neviděl!" Zavolají i rabiho syna a nakonec jeho ženu - všichni se dušují, že o ničem neví a že rebe Laube určitě musel ty hodinky nechat někde jinde. Když odejdou, povídá Laube: "To jsem si o nich teda nemyslel, Stern - vždycky jsme byli přátelé a teď mi udělaj takovou věc! Nestyděj se?" - "Nerozčilujou se hnedka, Laube," říká rabi Stern a vytahuje z kapsy Laubovy hodinky," - to já jenom aby viděli, s jakou verbeží já tady musím pracovat!"
<
26,
27,
28,
29,
30,
31,
32,
33,
34,
35,
36,
37,
38,
39,
40,
41,
42,
43,
44,
45,
46,
47,
48,
49,
50,
>