Recepce v prezidentském paláci v Tel Avivu. Kohn se zdraví se všemi v pyžamu. Upoutá tím pozornost ministerského předsedy: "Poslechnou, Khon, co to znamená, přijít na recepci v pyžamu?!" - "Milý pane, já to mám dovolené od samotné anglické královny!" - "Jak to?" - "Byl jsem v Buckinghamským paláci na recepci, v pyžamu. Přišla britská královna a řekla: "Teda, pane Khon, to si mohou dovolit leda tak v Tel Avivu...!"
Pan Kohn se rozhodl, že vstoupí do katolické církve. "Ovšem, než někam vlezu, zjistím si, kam vlastně lezu," řekl si. A tak si zašel do kostela na mši. Druhý den ho potkal pan Finkelstein: "Nu, Kohn, jaká byla ta mše?" - "To jim povím," odpověděl Kohn, "zajímavý to bylo. Oni jim mají takovou stavbu, je to ohromný, celý zděný, střecha se leskne, na zdech samý ornamenty. Tak jdu dovnitř, a tam mají barevný okna s nejrůznějšíma výjevama, sametový závěsy, vepředu jeviště se sochama, kultura, prostě kultura! Tak jsem si sednul, a to jim musím říct, sezení není dvakrát pohodlný. Najednou přijde chlap v takovým hábitu, nejspíš hippie, a za ním jde druhej a ten nese přes ruce takovej ubrus, zlatem vyšívanej, no, handarbeit, handarbeit, já nevím, něco jako šábesdeka. Přijdou dopředu, ten s tou šábesdekou s ní zamával, aby to ukázal publiku, a pak vypadnul. I s tou šábesdekou. Tomu druhýmu, tomu hipíkovi, to přišlo kách. Pochopitelně. Tak chodí doleva, chodí doprava, chodí dopředu, chodí dozadu, zvedá věci, pokládá věci, otevírá skříňky, zavírá skříňky, furt při tom něco povídá, prostě, hledá tu šábesdeku. No, a nemůže ji najít, selbstverständlich. Tak vezme nějaký jídlo a flašku s vínem a jde mezi lidi, dává jim najíst a napít - představěj si, chlast! A v chrámu Páně! No, hledá tu šábesdeku mezi lidma. A furt ji ne a ne a ne najít! To už je na blázinec. Tak zavolá dalšího, a ten jde mezi lidi s kasičkou, jako mají šlepeři, a začne vybírat peníze. Na novou šábesdeku. Já ho chápu. Má to platit ze svýho? To by přece byl mešuge, taková šábesdeka, to nemohla být žádná mecíje z druhý ruky. Dobrá. Chlápek vybere peníze na novou šábesdeku - a vypadne s nima. A hned potom se vrátí ten chlápek, co odnesl šábesdeku - s tou šábesdekou! A myslej, že těm lidem ty prachy vrátili? Ne! Tak tomu já říkám židárna!"
Rosenzweig a Blumenfeld sedí na galerii izraelského parlamentu a sledují jednání. Levicový řečník horlí z tribuny proti vládě: "Styďte se, zaprodali jste Izrael Američanům!" Rosenzweig nadšeně tleská. Po chvíli řečník z pravicové strany hřímá: "Hanba vám, zaprodali jste Izrael Rusům." Rosenzweig znovu nadšeně tleská. "Poslechnou, Rosenzweig, je tohle od nich charakterní jednání? Jednou tleskaj, že vláda prodá stát Američanům a podruhé, že ho prodá Rusům." - "Ale Blumenfeld, jak bych netleskal, když někdo dokáže takový ksindl zboží prodat dvakrát!"
Kohn a Rosenzweig se pohádají a hádka končí u soudu. Soudce vynáší rozsudek: "Zde přítomný obžalovaný Kohn je povinen veřejně vyhlásit, že to, co pověděl o Rosenzweigovi, není pravda. Nechť pronese: ,Rosenzweig není lump!‘" Kohn přijímá rozsudek a prohlašuje: "Rosenzweig není lump?" Na to soudce: "Pane Kohne, tak to ale být nemělo!" - "Dohodl jsem se se soudem na slovech, nebo na melodii?"
Dva majitelé firem z oděvní branže společně obědvají. Goldstein sděluje kolegovi: "Minulý týden byl nejhorším týdnem v mém životě." - "Copak se ti stalo?" táže se Birnbaum. "Jel jsem se ženou na dovolenou na Floridu, pršelo sedm dní a sedm nocí, a tak manželka trávila čas na nákupech, utratila několik tisíc dolarů. Když jsem se vrátil do New Yorku, ukázalo se, že ta svině pokladník, můj bratranec, mě obral o milion dolarů, a nakonec, když jsem v pondělí přišel ráno do práce, uviděl jsem, jak můj vlastní syn pigluje na mém vlastním pracovním stole mou nejlepší modelku..." - "A ty si myslíš, žes měl špatný týden?" odpovídá Birnbaum, "můj týden byl daleko horší... Jel jsem se ženou na dovolenou na Floridu, pršelo sedm dní a sedm nocí, a tak manželka trávila čas na nákupech, utratila několik tisíc dolarů. Když jsem se vrátil do New Yorku, ukázalo se, že ta svině pokladník, můj bratranec, mě obral o milion dolarů, a nakonec, když jsem v pondělí přišel ráno do práce, uviděl jsem, jak můj vlastní syn pigluje na mém vlastním pracovním stole mou nejlepší modelku..." - "Jak můžeš tvrdit, že tvůj týden byl horší nežli můj?" rozhořčí se Goldstein. "Vždyť byly úplně stejné!" - "Cože?!" ještě víc se rozhořčí Birnbaum. "Já přece šiju oblečky pro psy!"
Kohn a Lévy sedí ve vídeňské kavárně a čtou noviny. Kohn říká: "Představ si, vybuchla Etna." - "A co je to Etna?" - "Vulkán v Itálii." - "A co je to vulkán?" - "Ale, taková hora, co plivá oheň." - "A to je pro nás Židy dobře, nebo špatně?"
Sára a Mojše provozovali obchod s židovskými církevními předměty - devocionáliemi. Ale v okolí všichni Židé postupně emigrovali a obchodu se nedostávalo klientů. Nakonec Sára prohlásila: "Mojše, musíš změnit branži – teď musíš začít prodávat katolíkům." Mojše se pobouřil: "Sáro, my jsme Židé a nebudeme prodávat katolické věci!" Jenže v okolí obchodu rychle přibývali katolíci, a tak Mojše odložil pýchu stranou a rozhodl se pustit se do prodeje katolických devocionálií. Sára bere telefonní sluchátko a objednává zboží v široko daleko jediném velkoobchodu s katolickými potřebami: "Dobrý den, chtěla bych objednat sto růženců, padesát katechismů, sto obrázků s papežem a padesát křížků..." Hlas ve sluchátku odpovídá: "Já si to s dovolením ověřím, takže: sto růženců, padesát katechismů, sto obrázků s papežem a padesát křížků... Ty křížky mají být s Ježíšem nebo bez Ježíše? Jo, a zítra nedodáváme, jelikož je šábes."
"Tateleben, proč se to, co jíme, jmenuje maces?" ptá se malý Móricek otce. Otec se zlobí: "To je ale hloupá otázka! Jestliže něco vypadá jako maces a chutná jako maces, tak proč by se to, u všech kozlů, nemělo jmenovat maces?"
V jedné židovské náboženské obci se ucházeli o místo kantora dva zhýralci, nikdo jiný. Představení obce byli už tak zoufalí, že se obrátili o radu i na rabína. "Koho máme vzít, rebe," tázali se, "toho ochlastu nebo toho obšourníka?" Rebe si namotal fousy do prstýnků, zamyslel se, trochu zadřímal, a pak děl: "Vezměte toho sukničkáře." No to bylo něco pro představené obce. "A jak to zdůvodněj, rebe? Snad podle sebe?" Rebe se smutně usmál: "Právě. S tím pitím se to v čase zhoršuje, kdežto v tom druhém případě naopak."
V jednom nejmenovaném městě byl rabín, který si velmi zakládal na svém drahém a echtovně glatt košer epes klobouku. Jednoho dne však - o hrůzo! - mu ho někdo ukradl. Velký smutek a rozhořčení ovládlo celou kehile. Rabín byl však muž činu a nechodil kolem horké kaše, aniž by vedl řeči nahoru dolů či bez omáčky a brykule nedělal ani omylem. Zavolal si šéfa místní galerky: "Tak jakou, Ivane, jakou mám naději, že dostanu svůj klobouk zpět?" - "To záleží, rabi, na okolnostech." - "A na jakých okolnostech, Ivane?" - "No, jestli ho vzal někdo z mých lidí, máš ho zítra zpátky." - "??" - "Jestli ho ovšem vzal někdo z tvých lidí, tak si nech zrovna poslat pro nový."
<
26,
27,
28,
29,
30,
31,
32,
33,
34,
35,
36,
37,
38,
39,
40,
41,
42,
43,
44,
45,
46,
47,
48,
49,
50,
>