U nebeské brány prověřuje svatý Petr pana Jakuboviče: "Kde jste se narodil?" v Rakousko-Uhersku." - "Kde jste chodil do školy?" - "V Maďarsku." - "Kde jste se oženil?" - "V Československu." - "Kde jste žil?" - "V Sovětském svazu." - "Kde jste zemřel?" - "Na Ukrajině." - "Takové světoběžníky do nebe nebereme!" - "Ale, svatý Petře, já vám přísahám, že jsem se z toho Mukačeva celý život nehnul!"
Roubíček se po zájezdu do Sovětského svazu potká s Kohnem. "Tak jakýpak to tam je, v tom Rusku, pane Roubíček," ptá se Kohn. "Ale dobrý!" - "Dobrý? To mi nepovídaj!" - "Jo, opravdu dobrý." - "No dobře Roubíček... Ale jaký to tam je, když to vemou kolem a kolem?" - "No, když to vemu kolem a kolem, tak moc dobrý ne..."
Povídá pan Roubíček panu Abelesovi: "Voni jsou takovej vzdělanej, co myslej, má ten antisemitismus nějakou budoucnost?" - "Copak vo to," povídá Ábeles, "ale musel by to vzít do ruky našinec!"
Pan Roubíček si vyrazil na odborářský zájezd za odměnu do Moskvy. Po návratu zářil spokojeností a vyprávěj Kohnovi: "Je to tam ohromný, v tý Moskvě, starali se o nás báječně, zato ty jejich lidi zkusej jako zvěř. Na všechno nepředstavitelný fronty. Na maso, na máslo, na citróny – ale jednojim povím: největší fronta tam stojí na ten myší volej." - "Prosím jich, co je to za blbost, myší volej?" - "No, maj to tam na to Rudým náměstí takovej kamennej krám, a u toho stojí fronta, že konce nedohlídnete. A nad vchodem nápis, z kterýho je to jasný – Maus Oleum."
Úředník: "Tak vy chcete, pane Horowitz, pas a vízum do Ameriky. A máte nějaký skutečně vážný důvod?" - "No jakpak ne! Mám se příští měsíc ženit!" Úředník: "V New Yorku?" – Horowitz: "Ne. V Čáslavi!"
Kohn přijde do krámu k Abelesovi: "Prosím jich láhev toho likéru, co jsem si tu koupil před časem." - "A jaká to byla značka?" - "To nevím, ale po šesté sklence vypadala manželka jako Sophia Loren!"
"Tak kam letos na dovolenou, pane Rosenbaum? Nepojedou do Bulharska?" - "Ne, do Bulharska jsme nejeli vloni. Letos zase nepojedeme do Tunisu."
Kohn s Roubíčkem kráčejí po ulicích hlavního města a jsou tak zabráni do hovoru, že přecházejí křižovatku na červenou. Příslušník dopravní policie je zastaví a vytahuje blok. "Vy nevíte, pánové, že na červenou nesmíte přecházet?" První se vzpamatuje Kohn: "A platí to, praporčíku, taky pro hrdiny od Dukly?" Příslušník rozpačitě zamrká, schová blok a řekne smířlivě: "No, tenhle předpis je i ve vašem zájmu, pánové. Dávejte si příště pozor, prosím." Na druhém chodníku povídá Roubíček udiveně: "Cos mu to prosím tě, povídal? Copak my jsme nějací hrdinové od Dukly?" - "No to nejsme, ale – zeptat se můžu, ne?"
Kohnovi a Roubíčkovi jsou na nedělní procházce. Vpředu kráčí Kohn s Roubíčkem, pár kroků za nimi jejich lepší polovičky. "Poslechni, Kohn, jak jseš na tom s tímhletím plněním manželských povinností?" - "No..., abych řek pravdu, takhle jako všeobecně... je to slabší. Ovšem takhle, když se probudí jaro – tak to jsem přímo divoch!" – Na ta slova se za nimi ozvalo významné zakašlání paní Kohnové. Pan Kohn se nervózně pootočí a dodá: "No dobře, Haničko, ale řekni upřímně: jakýpak bylo vlastně letos jaro?"
Kohn potká Schneemanna: "Zrovna před chvíli jsem potkal vaši paní, Schneemann. Někam děsně pospíchala!" - "No jo, ona chodí do toho odborového kursu vaření, jo, ona se učí vařit, už tam chodí půl roku!" - "Půl roku už?" přikyvuje Kohn uznale, "to už umí leccos dobrýho udělat, že jo?" - "Ale kdepak," ušklíbne se Schneemann, "oni zatím pořád ještě probírají teprve říjnovou revoluci!"
<
26,
27,
28,
29,
30,
31,
32,
33,
34,
35,
36,
37,
38,
39,
40,
41,
42,
43,
44,
45,
46,
47,
48,
49,
50,
>