Berta přijde k rabínovi, že se chce dát s Izákem rozvést. "A máš pro to nějaký důvod?", ptá se jí rabín. "Mám silné podezření, že ten poslední syn není jeho."
V Krakowě byly v jedné uličce přímo vedle sebe tři židovské obchody s obuví. Pochopitelně, že moc nevynášely. Majitelé si lámali hlavy, jak z toho ven. Jednoho dne vyšel nad prvním obchodem nápis "PRODEJ NEJMODERNĚJŠÍ OBUVI". Majitel druhého obchodu však nelenil a vyvěsil "NEJLEVNĚJŠÍ BOTY Z DOVOZU". Zanedlouho se nad třetím obchodem objevil vývěsní štít "HLAVNÍ VCHOD".
Čerstvě provdaná žena přijde k rabínovi s pláčem. Bydlí s mužem společně s rodiči a muž i otec ji bijí. Rabín si zavolá otce. "U tvého zetě mě to nepřekvapuje, je to známý hrubián. Ale proč i ty biješ svou ubohou dceru?" "Abych se zeťovi pomstil. On mi bije mojí dceru, tak já mu za trest biju jeho ženu."
Dva žáci slavného rabína, Bernstein a Selinger, přišli rabína navštívit. Zatímco čekají, až si na ně rabín udělá čas, rabínova žena jim přinesla čaj a talířek s dvěma koláčky, jedním malým a druhým velkým. Oba žáci dlouho dávají navzájem přednost tomu druhému, aby si vzal jako první, až se nakonec Selinger uvolní a vezme si tem větší koláček. Bernstein vybuchne: "Cože! Vzal sis první a ještě k tomu ten větší koláček!?" - "No a co", brání se Selinger, "kdyby sis bral jako první ty, jaký koláček by sis vzal?" - "Ten menší, samozřejmě", odpoví Bernstein. "Tak o co ti jde?"
Soudní přelíčení. Je obžalován 15ti letý žižkovák Silberstein, že svedl 20-ti letou žižkovačku. Je z toho dítě a má platit alimenty. Jelikož nemá advokáta, přišla s ním máma, která povídá panu radovi: "Podívejte se na něj, pane rado, je možný, aby tohle dítě mělo dítě?" Povídá pan rada: "No matko, to už tady všecko bylo!" Máma Silbersteinová se naštvala, otevřela klukovi poklopec a vytáhla pinďourka, jak za dva groše šafrán, a řvala ze zoufalství: "Mějte rozum, pane rado, s tímhle tím přece nemůže mít dítě!" I uznal to slavný soud a šlo se domů. Kluk byl osvobozen, a když šel s mámou po schodech dolů, tak povídá: "To ti ale říkám, mutr, kdyby ses mi tam byla hrabala ještě chvilku, tak jsme ten proces prosrali na celý čáře!"
Cvičení v izraelské armádě. Armáda rozdělená na modré a červené. U mostu je velká tabule: 'Tento most je jako vyhozený do povětří.' Červení si nalepují nějaké tabulky na záda a pak se plazí po mostě. Generála modrých to vyděsí a zavolá generálu červených: "Kohne, to jsi generál? Cožpak neumíš číst? Ten most je jako vyhozený do povětří!" Kohna to naštve a volá:
"A co ty jsi za generála? Nevidíš, že máme na zádech tabulky 'My jako plaveme'?"
Přijde takhle rabín do baru, ve kterém všichni tančí a bezvadně se baví. Dojde k pultu a ptá se číšníka, jestli si může odskočit. V tu chvíli celý bar ztichne a všichni se dívají k pultu. Číšník povídá: "No, opravdu si nemyslím, že byste měl." - "Prosím vás, proč ne?" - "No, víte, vedle umyvadla je socha nahé mladé dámy, která je kryta jen jedním fíkovým listem." - "No a? Prosím vás, člověka, jako jsem já, taková socha vůbec nezajímá." Tak mu číšník ukázal, kterým směrem jsou záchody. Rabín se tam ihned vydal. Když se vrátil po pár minutách, všichni už zase tancovali a bavili se. Tak jde k baru a zas se ptá číšníka: "Prosím vás, já tomu nerozumím. Když jsem přišel, všichni se bezvadně bavili, ale najednou ztichli, a teď se zas baví a tancují..." - "Teď, když jste jedním z nás, můžu vám něco nalít?" - "Počkejte, já tomu pořád nerozumím!" - "To máte tak. Pokaždé, když někdo nadzvedne ten fíkový list, tak tady v místnosti zhasnou světla. Takže, co si dáte?"
Velká obchodní firma se ocitla těsně před bankrotem. Situaci může zachránit jen úvěr. Oba dva společníci jsou na firmě existenčně závislí. Vyplní potřebné papíry a donesou je do banky. Zástupce banky si je prohlédne a říká: "Vypadá to nadějně. Když se vám do konce týdne neozvu, tak ten úvěr máte." Oba dva se vrátí do firmy a následující dny tráví v totálním nervovém vyčerpání, nespí, nejedí, likvidují cigarety po kartónech. Pátek odpoledne. Banka zavírá za pár minut. Klepání na dveře. Rosenkranz jde otevřít, stojí tam poslíček s telegramem. Kohnovy oči se plní slzami. Rosenkranz vyděšen s rozklepanýma rukama otvírá obálku. Najednou se mu tváře rozjasní širokým úsměvem: "Kohn, dobré zprávy! Umřel ti bratr."
U Židů je prý zvyk, že nevěsta musí po svatební noci ukázat svatebčanům prostěradlo, byla-li panna. Protože Sára pannou nebyla, nachystala jí matka na noční stolek lahvičku červeného inkoustu. Zatímco se novomanželé a hosté veselili, po domě se motal Sářin malý bratříček, kterého k té slávě nevzali. Lahvičku samozřejmě rozlil. Inkoust jako inkoust, řekl si, a tak vzal z otcova stolu zelený, jímž starý Moric podtrhával ve velké knize účty. Mezitím dorazili alkoholem zmožení novomanželé, vtrhli do ložnice, zhasli, dali se do díla a pak, když manžel usnul, vychrstla Sára na prostěradlo inkoust. Ráno už svatebčané netrpělivě čekají, kdy nevěsta ukáže prostěradlo. Sára celá rozespalá ho strhla z postele, odnesla do kuchyně a roztáhla. Svatebčané přímo zařvali, Sára koukla na to nadělení a nejradši by se propadla, když vtom její matka duchapřítomně zvolala: "Co se řehtáte, blázni? Nebo snad závidíte? Copak holka může za to, že jí manžel propíchnul žlučník?"
Starého žida srazí před kostelem auto. Vyběhne kněz, poklekne u něj a ptá se: "Synu, věříš v Boha Otce Všemohoucího, Syna a Ducha Svatého?" Žid otevře oči a povídá: "Já tu umírám, a oni mi dávají blbé hádanky..."
<
26,
27,
28,
29,
30,
31,
32,
33,
34,
35,
36,
37,
38,
39,
40,
41,
42,
43,
44,
45,
46,
47,
48,
49,
50,
>