Židovské, o Židech 421-430

< >

Sedí tři matky v parku a povídají o svých dětech. "Ten můj Mojšele," povídá paní Silberstein, "to je vzor ctnosti! Všimly jste si, dámy, toho originál Chagalla u nás v pokoji? Nu? Ovšemže, dárek od milujícího syna." Ani paní Blumenfeld se nenechá zahanbit: "A co si myslíte, můj nový Mercedes, co jsem dostala na Den matek? Můj Beníček nezapomíná!" A paní Weinstein, aby zůstala radši zticha? "To vůbec nic není, dámy. To můj Móricek, pětkrát týdně chodí na psychoterapeutická sezení k psychoanalytikovi. Už půl roku. A o kom tam celou tu dobu, pětkrát týdně vypráví? O mně!"

Emanuel Buxbaum navštívil místního psychiatra, doktora Silbersteina. Ulehl na kanape a doktor citlivě započal konverzaci. "Leží se vám dobře? Ano? Jak vám mohu pomoci?" - "Doktore," zakuckal se Buxbaum, "nebuďte směšný. Dovolte, abych se představil. Jsem Napoleon Veliký. Nepotřebuji žádnou pomoc, s Ruskem i s Rakouskem si poradím sám." Doktor Silbersteina byl profesionál každým coulem a nic ho nedokázalo rozhodit. "Mohu pro vás tedy něco udělat?" Emanuel Buxbaum se uklidnil. "Můžete, doktore, můžete. Přišel jsem požádat o radu ohledně své manželky. Zdá se mi poněkud zmatená. Ztráta identity, nebo co." Doktor Silbersteina zbystřil: "Jak se to projevuje?" Emanuel Buxbaum si povzdechl: "V první řadě, neustále se představuje jako paní Buxbaumová."

Povídá pan Eisenmann panu Fragnerovi: "Poslouchaj, Fragner, proč oni se vlastně s tou paničkou neoženěj? Co jich tak sleduju, rychtujou si to za ní večer co večer - no jak dlouho tam oni vlastně takhle docházej?" Pan Fragner se jen uculuje: "Čtyři roky, pane Eisenmann, čtyři roky. Svým způsobem mají pravdu, pane Eisenmann, ale věděj, taková večerní procházka tam, a pak zase zpátky - a kam já bych jako ženatej mohl asi tak chodit?"

Přijde Lajb za rabínem: "Rebe, poraď, špatně se mi vede, obchody nejdou, nevím čím to je... A přitom třeba támhle! Takový Grün! Má obchod se stejným zbožím jako já - a jemu se vede dobře! Čím to, rebe, je, že jemu obchody jdou a mně ne?" Rabín se zamyslí. "Příčina je prostá a přirozená, povídá. Grünovi se vede dobře, protože se stará jen o jeden obchod. Na to mu síly i rozum stačí. Ale ty, Lajb, se staráš o dva obchody: o svůj a o ten jeho! A na to nemáš dost síly ani dost rozumu!"

Cesťák Blumentopf je na cestě v novém rajonu a udělá několik dobrých obchodů. Rozhodne se, že to oslaví návštěvou veřejného domu. Ale protože je v městě poprvé, neví, kde je zde nevěstinec, a je mu žinantní se ptát přímo. Nakonec se osmělí a oslovi solidně vypadajícího souvěrce: "Prosím jich, kde tady bydlí rabín?" - "V ulici K tržišti." - "Cože? V tý samý ulici, co je bordel?" - "Ale kdepak, bordel je přece odjakživa v Nádražní...!"

Druhá světová. Okupované Bělorusko. Rabinovič zdrhne k partyzánům. Ti mu, pochopitelně, moc nevěřej, tak mu na zkoušku dají štos letáků a pošlou ho do městečka. Uplyne noc, den, znovu noc a Rabinovič se furt nevrací. Tak ten to zabalil nebo ho čapli, panuje všeobecné mínění. Jaké je překvapení, když se za týden Rabinovič objeví a hned do velitelský zemljanky. "Tak takhle by to dál nešlo, pane šéf. S tím ausšusem, co mi dali, nemůžou čekat žádný zázraky. Člověk aby byl pomalu rád, když to prodá tři kopějky za kus."

Známý antisemita vejde do baru a vidí v koutě sedět ortodoxního Žida. Otočí se k barmanovi a zakřičí, aby ho všichni slyšeli: "Nalejte na mě každému v této hospodě, kromě toho Žida v koutě!" Když barman roznese nápoje, chlápek se podívá na Žida a ten se jen usměje. To ho rozčílí a zvolá: "Ještě jednu rundu pro každého, ale dvojnásobnou, kromě toho Žida!" Opět se nenávistně podívá na Žida, který se jen spokojeně usmívá. Chlap se vytočený obrátí na barmana: "Poslyšte, objednal jsem dvě rundy pro každého v této hospodě, tedy, kromě toho Žida, a on se jen spokojeně usmívá... Není on duševně nemocný?" - "Ne," odpoví barman. "On to tady vlastní..."

Kněz, pastor a rabín se rozhodli zjistit, kdo z nich dělá svou práci nejlépe. V domluvené době se tedy odebrali do lesa, každý si vyhlédl jednoho medvěda a snažil se ho obrátit na svou víru. Po nějakém čase se znovu sešli...První promluvil kněz: "Když jsem konečně našel medvěda, předčítal jsem mu nejprve z katechismu a pak ho pokropil svěcenou vodou. Za týden jde k prvnímu přijímání." - "Já jsem potkal toho svého u potoka," povídá pastor, "a kázal jsem mu slovo Boží. Toho medvěda to tak uchvátilo, že se ode mě nechal pokřtít." Oba pak skloní zrak k rabínovi, který leží celý v sádře na nemocničním vozíku. Rabín se přiznává: "Když teď o tom tak přemýšlím, asi jsem neměl začínat obřízkou!"

Kohn na smrtelné posteli...: "Ženo moje, jsi tu?" - "Jsem zde, muži můj..." - "Tchyně moje, jsi tu?" - "Jsem tady, zeťáčku..." - "Děti moje, jste tady?" - "Jsme tady všichni, tatínku náš..." - "Tak proč se, kurva, svítí na chodbě?!?"

Umírá starý Žid. Kolem něj sedí příbuzní, přátelé a vzpomínají, jak špatně se k němu všichni chovali. Na smrtelné posteli ho všichni prosí o odpuštění. "Dobře, odpustím vám, ale s jednou podmínkou. Musíte mi slíbit, že až umřu, strčíte mi do zadku kaktus." - "Kaktus?!" - "Ano, je to moje poslední přání..." řekne Žid a naposled vydechne. Příbuzní a přátelé mu tedy splní jeho poslední přání a strčí mu do zadku kaktus. Vtom někdo zazvoní. Otevřou dveře a tam policajti, kteří se ptají: "Kde máte toho nelidsky umučeného Žida?!"

< 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, >