Sára leží na smrtelném loži. Izaak, její choť, stojí při ní. "Izaak", praví Sára, "já už asi brzo umřu. Mám k tobě poslední přání. Slib mi, že se po mý smrti smíříš s mojí matkou. A na mým pohřbu že půjdete za mou rakvi vedle sebe." Hrobové ticho. Nakonec Izaak těžce polkne a pomalu pronese: "Sára, tak já ti to teda slibuju. Ale upozorňuju tě, že budu mít celej den zkaženej."
Potkají se Pereles a Silberstein. Silberstein kypí pohodou, růžovoučký, vyspinkaný, vysmátý. Jako by ani neměl starosti. A taky že jo (teda ne). Říká hned na vysvětlenou: "No, to já si teď najal takovýho člověka, a ten za 150.000 měsíčně na sebe bere všechny moje starosti." - "To je opravdu moc hezký, ale kde, prosím tě, vezmeš těch 150.000?" - "Jo, tak to už je jeho první starost."
Stoji šnorer (žebrák) před synagogou. Všimne si ho šámes a hned ho žene pryč: "Včera jsem tě viděl žebrat před kostelem - co ty seš vůbec zač, žid nebo křesťan?" - "No samozřejmě že žid, ale copak jedno náboženství dneska někoho uživí?"
Šadchen (sňatkový dohazovač) představuje potenciální nevěsty: "Mám tu jednu fajnovou partii, dostane věnem dvacet tisíc, akorát je trochu šilhavá a koktá. Pak je tady ještě jedna, padesát tisíc dostane věnem, akorát je trošku bláznivá. A pak tu máme jednu z nóbl famílie. Věno má sedmdesát tisíc, ošklivá taky není, akorát je maličko těhotná..." Mladý muž pokyvuje hlavou a pak se ptá: "Neměl byste náhodou nějakou, která šilhá, koktá, je bláznivá a zároveň těhotná?" Sadchen zklamaně potřese hlavou a povídá: "Radši nebudem nic rozjednávat. Voni jsou na mě moc velkej idealista."
Sára zesnula a koná se pohřeb. Její muž Nathan a členové rodiny, včetně mnoha známých, stojí okolo hrobu a sledují, jak je spouštěna rakev do země. A když na ni dopadne první hrst hlíny, najednou nebe potemní, začne silně pršet, oblohu křižují blesky, které doprovázejí burácivé ozvěny hromů. Nathan se podívá k obloze, uznale pokývá, pak se otočí k rabínovi a povídá: "No, rebe, jak se zdá, tak právě v pořádku dorazila."
Artur Katz je, chudák, úplně slepý. Ale přesto miluje ženy a zejména ženy bytelné, vnadné, mohutných a tučných tvarů. Tak mu našli nevěstu takové jakosti. I přivedli ho do domu nevěsty a povídají: "Hele, Artur, tady je tvoje nevěsta Rosa." - "Dovolte, ať se podívám," povídá Artur a počal rukama odhadovat její přednosti. Hmatá kolem pasu, pořád kolem pasu a ještě kolem pasu a najednou zvolal nadšeně: "To je pořád ještě Rosa?"
"Obžalovaný, přistupte blíže. Jak se jmenujete?" - "Jakub Abeles." - "Odkud?" - "Z Tarnopole." - "Čím jste?" - "Vetešník." - "Náboženství?" - "Řekl jsem vám, že se jmenuji Jakub Abeles, že jsem z Tarnopole a vetešník. Co vám mám ještě vypravovat: jsem snad husita, nebo co?"
Bloch a Lederer nemluví spolu už dvacet let. Tuhle přišel pan Lederer do kavárny. Bylo to v sobotu večer a lokál byl plný. Jenom u jednoho stolu seděl jeden pán, a to byl pan Bloch. Lederer se posadil bez pozdravu a bez dovolení u toho stolu a dal najevo, že svého nepřítele nevidí. Tu přistoupil ke stolu člověk s pokladničkou, který vybíral na dobročinný účel. Bloch dal korunu. A když onen člověk zahrkal Ledererovi pokladničkou pod nosem, tu ukázal pan Lederer palcem na pana Blocha a pravil: "To bylo za oba!"
Tři přátelé hrají mariáš. Starý Freudenfeld vylicitoval betla, ale vtom ho ranila mrtvice a byl na místě mrtev. Jeho přátelé jsou hluboce dojati. Po chvíli se zvedl pan Kraus a povídá: "Musím se podívat, jestli nebožtík Freudenfeld neměl toho betla vyloženého. Já jsem mu chtěl dát na něj flek."
Ke Kohnovi přišel zřízenec od náboženské obce vybrat náboženskou daň. Kohn řekl, ať mu dají pokoj, že nemá peníze a vůbec. "Jo jo," pravil zřízenec káravě, "daně platit, to ne, ale na židovském hřbitově se dát pochovat, to byste rád!"
<
26,
27,
28,
29,
30,
31,
32,
33,
34,
35,
36,
37,
38,
39,
40,
41,
42,
43,
44,
45,
46,
47,
48,
49,
50,
>