Ze školní jídelny: Včera byla smaženice, samé divné hřiby, dneska jedem do márnice - za těmi, co chybí.
Pepíček kroutí hlavou po první hodině sexuální výchovy: "To jsou věci! To by mě ani ve snu nenapadlo, že děvčata hrají u sexu tak důležitou roli!"
Profesor filosofie stanul před svou třídou. Na stole před sebou měl několik předmětů. Když začala hodina, vzal beze slova velkou prázdnou sklenici od okurek a začal ji plnit kameny velkými asi 5 cm. Když ji naplnil, zeptal se studentů, jestli je plná. Studenti souhlasili. Pak vzal profesor krabici malých oblázků a vysypal je do sklenice. Trošku s ní zatřepal a oblázky vyplnily mezery mezi většími kameny. Potom se opět zeptal studentů, jestli je sklenice plná. Studenti opět se smíchem souhlasili. Poté vzal profesor krabici s pískem, vysypal ho do sklenice, zatřepal s ní, a písek vyplnil i ty nejmenší mezery. "A nyní si představte," řekl profesor, "že to je váš život. Kameny jsou ty podstatné věci – vaše rodina, váš partner, vaše zdraví, vaše děti – zkrátka věci, které v případě, že vše ostatní ztratíte, stále dokáží naplnit váš život. Oblázky jsou ostatní věci, které také stojí za povšimnutí – vaše práce, váš dům, vaše auto. Písek, to jsou všechny ostatní maličkosti. Když naplníte sklenici nejprve pískem, nezbude místo pro kameny a oblázky. A stejné je to i v životě. Pokud vynaložíte veškerou energii na maličkosti, nezbude prostor pro důležité věci. Věnujte pozornost věcem, které jsou důležité pro vaše štěstí. Hrajte si se svými dětmi, najděte si čas na zdravotní vyšetření, jděte si se svým partnerem zatancovat. Vždy vám zbude čas na práci, na úklid domu, nebo na uspořádání večírku. Starejte se především o kameny – o věci, které mají opravdu význam." Nato vstal jeden ze studentů a do sklenice zaplněné kameny, oblázky a pískem pomalu nalil pivo z plechovky. Pivo se vsáklo a teprve poté byla sklenice opravdu plná.
Z toho plyne mravní ponaučení, že bez ohledu na to, jak plný je váš život, místo na pivo se dá najít vždycky."
Přijde Pepíček domů ze školy, tatínek mu prohlíží žákovskou knížku a říká: "Proboha za co máš tu pětku z dějepisu?" Pepíček říká: "To je kvůli Alexandru Velikému." Nato se ozvala maminka z kuchyně: "Když máš kvůli němu takové problémy, tak si najdi jiného kamaráda!"
Učitel vykládal svým studentem o dobrých mravech a ptal se jednoho po druhém: "Tak, Michaeli, představte si, že jste na schůzce s děvčetem, sedíte v restauraci. Jak byste ji řekl, že potřebujete na toaletu?" - "No..., tak já bych jí řekl, počkej, musím se jít vyčurat." - "No, to by ale bylo velice nezdvořilé, řekl bych i hrubé, že? Co vy, Honzo, co byste řekl vy?" - "No, tak já bych řekl: omlouvám se, ale opravdu musím na záchod." - "Tak to už je o hodně lepší, ale přeci jenom, není vhodné používat slovo záchod u stolu, že? A co vy, Petře, jak byste se zachoval vy?" - "Řekl bych: miláčku, prosím Tě, můžeš mě na chvilku omluvit? Musím si jít potřást rukou s mým velice dobrým přítelem, se kterým tě, jak doufám, po večeři také seznámím."
Ptá se Pepíček paní učitelky: "Mohu být potrestán za něco, co jsem neudělal?" Učitelka: "To v žádném případě!" Pepíček: "Tak to je dobře. Já jsem si totiž neudělal domácí úkol!"
CIA vyšle špičkového tajného agenta do Čech, aby zjistili stav českého vysokého školství. Agent jde na přednášky, ale hned první den je odhalen, tak se musí vrátit zpět do Ameriky. Tam se ho ptají: "Co tady děláš? Jak to, že tě odhalili?" A on říká: "No, byl jsem na přednášce, všichni tam spali, jen já jsem dával pozor..." Američani tedy vyšlou druhého špičkového agenta, který je již náležitě poučen. Ten se do Ameriky vrátí po týdnu. Oni se diví, jak to, že se vrátil tak brzo, i když byl poučen, jak se má chovat. On říká: "No, byl jsem na přednášce, všichni tam spali, spal jsem taky. Pak se šlo do hospody, všichni hulili a chlastali, jen já ne, a tak mě odhalili..." Američané tedy vyšlou třetího elitního agenta, který je náležitě poučen. Ten se vrátí po půl roce. Američané se diví: "Jak to, že ses vrátil, když už jsi tam vydržel tak dlouho?" A on říká: "No, šel jsem na přednášku, všichni tam spali, spal jsem taky. Šlo se do hospody, všichni hulili a chlastali, hulil jsem a chlastal taky, no, a pak přišlo zkouškový, všichni to udělali a mě vyhodili..."
Čínský velvyslanec navštíví IV.B třídu v české škole aby jim přiblížil život ve své zemi. Poté povídá: "A teď se, děti, ptejte na to, co vás zajímá." Učitelka, znaje své žáky, okamžitě přišla k Pepíčkovi: "Hlavně se, ty sprosťáku, neopovaž na něco zeptat!" Děti se ptají, velvyslanec odpovídá, už se pomalu blíží konec hodiny, když si velvyslanec všimne, že ten kluk vzadu se ještě na nic nezeptal. Povídá proto Pepíčkovi: "Ty, chlapče, tam vzadu, ty ses mě ještě na nic nezeptal, ptej se, co tě zajímá?" - "Ale já nesmím." - "Proč bys nemohl? Ptej se!" - "No tak dobře. Kolik máte otců?" Číňan si pomyslí - blbá otázka, blbá odpověď: "Šest." - "Já věděl že ze dvou vajec nemůžete být tak žlutý!"
Přišel Pepíček ze školy domů a hned se ptal dědečka: Dědečku, jak jsem přišel na svět? My to máme zítra povědět ve škole.“ „No, víš, čáp tě přinesl.“ Pepíček nebyl spokojen s odpovědí, řekl si, že děda občas zalže, tak se zeptal babičky. Ta mu odpověděla, že ho přinesla vrána. Teď Pepíček nevěděl, na čem je. Děda říká čáp, babička zase vrána. A tak se šel poradit s tátou. Ten mu řekl, že ho přinesl čáp a máma zase, že vrána. Pepíček si tedy sedl za stůl a napsal do sešitu: „Po průzkume provedeném v naší rodině jsem zjistil, že se u nás minimálně po dvě generace nesouložilo.“
Kluk dostal ve škole pětku ze zeměpisu, protože nevěděl, kde je Kuba. Doma se teda na to ptal táty. Ten se podrbal ve vlasech a povídá: No, víš, já to taky tak přesně nevím, ale u nás ve fabrice dělali dva Kubánci a ti jezdili do práce na kole. Tak to přece nemůže být zas tak daleko!“
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>