Na hodině biologie probírali sovy. Vycpaný výr koloval mezi žáky. Když ho dostal Pepíček, začal ním ďobat do Mařenky. Učitelka to uviděla a napsala Pepíčkovi poznámku: „Váš syn obtěžoval spolužačku ptákem.“ Když si uvědomila, co napsala, požádala Pepíčka o gumu, aby to opravila. Pepíček samozřejmě neměl, a tak dopsala: „A ani gumu neměl!“
Ve škole vypráví žáci po prázdninách různé příběhy. Někdo veselý, jiný smutný. Nakonec se dostalo i na Pepíčka. Ten si stoupl před tabuli, uklonil se, pak začal skákat a přitom prozpěvovat: „Náš tatínek skákal, do maminky cákal, kdyby do ní necákal, tak jsem tady neskákal!“
Pepíček umí nádherně malovat a jednou namaluje ve třídě mezi lavice myš. Když vejde paní učitelka, tak se hrozně lekne a do žákovské knížky mu napíše poznámku: "Nakreslil na zem myš a já se hrozně polekala. Navrhuji mu dvojku z chování." Tatík přijde na třídní schůzku a učitelka si mu znova stěžuje a ukáže mu výtvor jeho syna. Otec ho chvíli prohlíží a říká: "No, to nic není, tohle. To u nás doma nakreslil na kamna píču. Já si spálil čuráka a dědek jazyk!"
Mladá učitelka objevila na tabuli chvástavý výrok: „Jsem dobrý milovník.“ „Kdo to napsal?“ ptala se. Přihlásil se Pepíček. „Budeš po škole,“ oznámila mu. Kamarád Frantík na něj čekal před školou: „Tak co, cos tam dělal?“ „Pět minut jsem psal trest a pak učitelka dvě hodiny prověřovala, jestli jsem napsal pravdu.“ „To musím zkusit taky,“ rozhodl se Frantík. Druhý den se na tabuli objevil nový nápis: „Jsem lepší než Pepík.“ Učitelka zjistila autora a nechala ho po škole. Pepíček na něj kamarádsky čekal. „Tak co, co jsi dělal po škole?“ vyptával se zvědavě. „Ale, ani se neptej,“ odpověděl Frantík kňouravým hlasem, „pět minut mě učitelka zkoumala, pak jsem dvě hodiny psal trest: „Pionýr nikdy nelže!“
Pračlověk si čte vysvědčení svého syna a říká: "To, že máš trojku z lovu, chápu, jsi ještě malý. Ale, že si propadl z dějepisu, který má jen dvě stránky, to je hanba!"
Student medicíny je na zkoušce u pana profesora v kabinetu, moc toho neumí, ale pan profesor chce ukázat, že je dobrák a dá studentovi záchrannou otázku: "Kolik žárovek je v této místnosti?" Student přemýšlí a vzpomíná si. Viděl lustr a lampičku, tak povídá: "Dvě." "Omyl," povídá pan profesor, otevře zásuvku ve svém stole, tam leží žárovka a povídá: "Tři, tak přijďte příště." Student přijde na zkoušku podruhé, zase v profesorově kabinetu. Opět moc neumí a pan profesor neví, co mu má dát za známku. Tak dá studentovi opět záchrannou otázku: "Kolik žárovek je v této místnosti?" Student povídá: "Tři". Pan profesor s úsměvem na tváři otevře zásuvku, ta je prázdná, a povídá: "Dvě." Ale student sáhne do kapsy, vytáhne svoji žárovku a povídá: "Tři".
Ptá se paní učitelka dětí ve škole: "Tak dětičky moje, kdo mi poví nějaký slavný výrok nějaké významné osobnosti?" Hlásí se Janička: "A přece se točí - Galileo Galilei." Hlásí se Jiříček: Učit se, učit se, učit se - Lenin." Hlásí se Pepíček: "Do prdele, tyhle hodiny se nám do gazíku nevejdou - maršál Malinovskij u orloje na Staroměstském náměstí v květnu 1945."
„Můžeš mi říct,“ zlobí se otec, „za co jsi dostal trojku z mravů?“ „Kouřil jsem na záchodě,“ přiznává se hříšník. „To mi nepovídej, za to já dostal dvojku!“ „No jo, brání se syn, „ale tys určitě nepoblil paní učitelku...“
Záchody na vysoké škole, po zápočtech. Z jedné kabinky: „Tak co? Dostal jsi zápočet?“ Z druhé kabinky: „Nedostal, ten debil pitomý mi ho nedal.“ A z třetí kabinky: „A ani příště ti ho nedám!“
Na hodině matematiky: "Jirko, když otec vyrazí z domu v šest hodin rychlostí pět kilometrů za hodinu a strýc odejde v půl sedmé rychlostí sedm kilometrů za hodinu, kde se sejdou?" "Jak je znám, tak v nejbližší hospodě!"
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>