Na Sibiři: Na břehu moře sedí chlapík, chytá ryby. Najednou se z hlubin moře vynoří americká ponorka, otevře se poklop a vystrčí se nějaký voják. Chvíli se s dalekohledem ohlíží dokola, potom dolů zakřičí: "Směr severo-severovýchod!" Zaleze, zabouchne poklop a ponorka zmizí v moři. Chlapík chvíli čumí, ale dál se věnuje rybaření... Pár minut nato se z moře vynoří ruská ponorka, vystrčí se vojačisko, a když uvidí rybáře, křičí na něj: "Hej, ty tam!!! Nebyla tu náhodou před chvílí americká ponorka?" Rybář křičí, že jo. Voják: "A kterým směrem odplula?" Rybář: "Směr severo-severovýchod!" Voják: "Ty vole! Nemachruj a ukaž rukou, ne!!"
Na vojenský útvar dorazil telegram, že vojínu Mrkvičkovi zemřela matka. Velitel útvaru si zavolal velitele roty a požádal ho, aby mu to nějak šetrně sdělil. Ten hned nechal nastoupit celou rotu a zavelel:
„Všichni, kdo ještě mají matku, dva kroky vpřed! Vojíne Mrkvičko, kam se serete?!“
Přepis skutečné radiové komunikace lodi námořnictva Spojených státu s kanadskými úřady na pobřeží New Foundlandu v říjnu 1995: Kanaďané: "Prosím, odkloňte váš kurs o 15 stupňů směrem na jih, aby jste se vyhnuli kolizi." Američané: Doporučuji vám změnit váš kurs o 15 stupňů na sever, aby se zabránilo kolizi." Kanaďané: "Zamítnuto. Vy musíte odklonit váš kurs o 15 stupňů na jih, aby se zabránilo kolizi." Američané: "Tady je kapitán americké válečné lodi. Opakuji znovu, změňte váš kurs." Kanaďané: "Zamítnuto. Opakuji, vy musíte odklonit kurs." Američané: "Zde je letadlová loď USS Abraham Lincoln CVN 72, druhá největší loď Atlantické flotily Spojených států amerických. Jsme doprovázeni třemi torpédoborci a třemi křižníky s plnou leteckou podporou. Požaduji, abyste změnili váš kurs o 15 stupňů severně - to je jedna pět stupňů severně, nebo budou podniknuta protiopatření pro zajištění bezpečnosti naší skupiny." Kanaďané: "Zde je MAJÁK. Čekám vaši odpověď."
Kdesi v hloubi Tichého oceánu se potká ruská bitevní loď Sojuz a americká bitevní loď Missourie. Obě lodi začali po sobě okamžitě pálit jak šílené a pak současně klesnou ke dnu. Přežije jeden americký a jeden ruský námořník. Ruský námořník doplave k americkému a spustí na něj: „Počemu vy potopili naš parochod?“ Američan udělá udivený výraz a zamručí: „Já ti nerozumím“ a plave dál. Rus ho doplave a zase na něj spustí: „Počemu vy potopili naš parochod?“ Američan mávne rukou a plave pryč. Rus zabere, dohoní ho a ptá se ho: „Do you speak English?“ Američan odpoví: „Yes, I do.“ Rus se nadechne a zeptá se: „Nu, počemu vy potopili naš parochod?“
Generál telefonuje do kasáren. Telefon někdo zvedne, ale neozývá se. Generál zařve: „Tak co je?“ Z telefonu se ozve: „Hovno!“ „Vyjadřujte se slušně, ano?!“ „Vlez mi na hrb, idiote!“ „Cože!? Víte, s kým mluvíte?“ „Nevím.“ „Já jsem váš generál!“ Chvíli je ticho, pak se ozve hlas v telefonu: „A vy víte, s kým mluvíte?“ „Ne!“ „Tak to je dobře,“ a položil sluchátko.
Velitel před nastoupenou jednotkou: „Vojáci, dnes máme cvičení logiky. Zadání: Louka je dlouhá 70 m, tráva je vysoká 30 cm. Kolik já mám roků?“ Přihlásí se vojín Hovorka a říká: „Čtyřicet čtyři.“ „Výborně, a jak jste na to přišel?“ „Já mám kamaráda, domu je dvaadvacet a je tak napůl idiot.“
Mladík nastoupil na vojnu a hned dostal úkol hlásit se v kuchyni. "Doufám, že máte stroj na škrábání brambor," neodpustil si poznámku. "Jistě," přikývl kuchař, "a ty jsi jeho nejnovější model."
Vojín Novák je v celých kasárnách vyhlášený tím, že se rád sází. Vyhrál už několikrát i s velitelem. Velitel je povýšen a převelen do nové posádky. Jelikož zná svého nástupce, volá mu a informuje ho i o Novákovi a zároveň ho varuje, aby se s ním nesázel. Ten poděkoval za radu, že si dá na Nováka pozor. Jako první dělá prohlídku ubikací vojínů. Přijde i na cimru, kde je vojín Novák a velitel hned spustí: „Tak co, Nováku, uděláme sázku?“ Novák chvíli váhá, ale pak odvětí: „No, když si to přejete, pane majore, tak ano. Tak třeba o pětistovku, že mně za hodinu vyroste ze zadku borovice.“ Hodina koukání uběhne a major vyhrává svých pětset korun. Okamžitě s velkou radostí telefonuje bývalému veliteli a chlubí se, jak vyhrál pětikilo. „Ty vole jeden, on se Novák se mnou vsadil o deset tisíc, že až přijdeš do kasáren, tak mu budeš nejméně hodinu koukat do prdele!“
Velící důstojník před nastoupenou jednotkou: „Rota, pozóóór!“ Podívá se a zařve: „Tamhleten malej bílej vzadu, vy jste neslyšel rozkaz?!“ Zástupce velitele šeptá: „Ale to je patník.“ „Na jméno jsem se neptal!!!“
Po padesátikilometrovém pochodu s plnou polní zastaví velitel jednotku a prohlásí: „Kdo je takový poserka, že už nemůže dál, ať udělá dva kroky vpřed!“ Celá jednotka postoupí o dva kroky vpřed, kromě jednoho dvoumetrového hromotluka. „Tak vidíte, vy srabové, Šťovíček - to je voják! Šťovíčku, vy můžete jít dál, třeba ještě deset kilometrů, že?“ „Kdepak, pane poručíku, já už nemůžu ani ty dva kroky vpřed.“
<
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24,
25,
>