Učitel dovolil žákům na hodině dílenských prací, aby si každý vyrobil něco, co může doma potřebovat. Jeden žák si vyráběl věšák, druhý rukověť pro nůž, třetí prkénko na krájení. Učitel spokojeně prochází mezi žáky, když si všimne Pepíčka, jak usilovně hobluje dlouhé tlusté prkno. Začal jemnými pohyby, postupně zrychlil tempo, až z něj kapal pot. Učitel k němu přistoupil a diví se: "Pepíčku, vidím, že pracuješ opravdu velmi pilně. Co to bude?" - "Ále, nic moc..." Učitel je nadšen žákovou pilností i skromností: "Můžeš mi prozradit, co chceš z toho nehybného kusu dřeva vytvořit?" - "Nic, pane učiteli. Já jen potřebuji hobliny do klece pro křečka..."
Chemické pokusy ve školní laboratoři jsou nejlepší metodou, jak si vyrobit školu v přírodě...
"Pamatujete si, děti," říká pan učitel, "s poctivostí nejdále dojdete. No a když ne, tak se aspoň projdete a to je zdravé..."
Ptá se učitel žákyně: "Lidunko, řekni mi, co je to uran?" Lída mlčí. "Tak mi řekni, co je to plutonium." Lída zase mlčí. "Tak aby nedošlo k dojmu, že ti chci škodit, dám ti ještě jednu otázku – jaký je rozdíl mezi uranem a plutoniem?"
"Jak to, že máš z dějepisu čtyřku?!" zlobí se dědeček, "já měl vždycky za jedna!" - "Ale, dědo, tenkrát byl dějepis o hodně kratší..."
Ve škole vysvětluje paní učitelka žákům, jak příroda vyrovnává různé handicapy: "Když je někdo například slepý, tak má zase lépe rozvinutý hmat a sluch. Znáte někdo nějaký podobný příklad?" Přihlásí se Pavlínka: "Náš Radek má jednu nohu kratší, ale zato má zase tu druhou delší..."
Ptá se paní Kropáčková sousedovic Pepíčka: "Pepíčku, tak jaké bylo vysvědčení?" - "Tatínek říkal, že když se mě na to budete ptát, tak vás mám poslat do prdele!"
Pan učitel přednášel dětem o osobní hygieně. Zeptal se žáků, co se dělá těsně před spaním, ale nikdo si nevzpomněl na čištění zubů. Vyvolal i premiantku Renatu, ale ani ta nevěděla. "No tak si vzpomeň," vybízí ji, "co třeba dělají tví rodiče před spaním?" Renata zčervenala, pak přimhouřila jedno oko a vyhrkla: "Pane učiteli, já to vím, vy to určitě víte také, ale tady ti to vědět zatím nemusí..."
"Tak poslouchejte," snaží se učitel vysvětlit žákům záporná čísla. "V autobuse jedou čtyři lidé. Šest jich vystoupí, což znamená, že dva musí ještě nastoupit, aby byl autobus prázdný..."
"Dnes mne paní učitelka pochválila," chlubí se žáček Kropáček. "A za co?" táže se maminka. "Za písmo. Řekla, že píšu jak doktor s desetiletou praxí."
<
26,
27,
28,
29,
30,
31,
32,
33,
34,
35,
36,
37,
38,
39,
40,
41,
42,
43,
44,
45,
46,
47,
48,
49,
50,
>